Velikonoční solární průšvih: Proč Česko jako jediná země v okolí omezovala výrobu solární energie?

Slunečné počasí během Velikonočního pondělí poprvé v historii donutilo státní společnost ČEPS odpojit od sítě stovky solárních elektráren. Na podobnou situaci přitom v okolních státech nedošlo. Soláry v Polsku či Německu, kde je mnohonásobně větší instalovaný výkon, ve stejnou dobu vyráběly bez omezení.

Zdroj: Wikepedia

Co způsobilo extrémní situaci v Česku?

Letošní Velikonoční pondělí bylo v Česku historicky prvním dnem, kdy musel správce tuzemské elektrizační soustavy ČEPS ve velkém dálkově vypínat solární elektrárny. Provozovatel energetické přenosové soustavy ČEPS odpojil během Velikonočního pondělí stovky tuzemských fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu 400 megawattů na dvě hodiny od sítě kvůli regulaci sítě.

Důvodem byl nevyrovnaný výkon v elektrizační soustavě. Problém na Velikonoční pondělí nastal hlavně proto, že svítilo slunce, elektrárny vyráběly na plno, ale kvůli pracovnímu volnu byla na druhé straně jen minimální spotřeba. Přebytečnou elektřinu navíc nebylo ani kam vyvézt.

„Velikonoce jsou svátkem, který se slaví po celé Evropě. Nebylo tedy možné využít ani výpomoc od okolních států, neboť všechny země mimo Dánska, Portugalska a Slovinska byly stejně jako Česká republika přebytkové. Z pohledu řízení soustavy došlo k souběhu nepřesné predikce spotřeby a výroby z fotovoltaických elektráren ze strany obchodníků,“ vysvětlila mluvčí ČEPS Hana Klímová.

Kvůli odpojování bude majitelům elektráren muset být vyplacena mnohamilionová kompenzace, kterou budou muset zřejmě uhradit čeští obchodníci s elektřinou. A ti se zahojí hlavně na zákaznících.

Jak to vypadalo o našich sousedů?

Ani jedna z okolních zemí během Velikonočního pondělí neomezovala výrobu solárních elektráren. V Německu je přitom instalováno přes 60 GW solárních elektráren a v Polsku přes 12 GW, což je mnohem více než v Česku s 2,48 GW.

Tristní situaci v Česku způsobilo zejména nedostatek regulační kapacity v podobě velkokapacitních bateriových úložišť (BESS), které se v Česku v posledních letech prakticky nestaví vedle stávajících zelených elektráren či jako tzv. „stand-alone“ BESS nebo-li samostatně provozované BESS na podporu sítě.

Česko prostě v energetice zaspalo v rozvoji BESS. Jedním z důvodů je, že stále chybí v této oblasti legislativa.

Nutná proměna

Prudce se rozvijící sektor fotovoltaiky akumulátor potřebuje. Budou totiž schopny  vykrývat nestálou výrobu z interminentních (tj. kolísavých) OZE. Poptávka po solárních instalacích přitom dál roste, výhledově by se jejich kapacita mohla jen letos téměř ztrojnásobit.

Česko mělo více než dekádu, kdy jsme se dívali na to jak v malém Rakousku (hornatém) postavili 3 GW, v Maďarsku také, v Polsku 12,5 GW a v Německu 68 GW fotovoltaik. Měli jsme 12 let na to, distribuční a přenosovou síť na příchod decentralizované energetiky připravit. Přesto jsme tak neučinili a ujel nám vlak.

Do budoucna bude nutné významně posílit přenosovou a distribuční síť, aby Česká republika byla lépe připravena na decentralizovanou výrobu.

Decentralizovaná výroba elektrické energie, do níž fotovoltaika patří je dnes standardní a silnou součástí energetického mixu v celé Evropě. Adaptaci přenosové sítě zvládly jednotlivé země odlišně. Fotovoltaika v Holandsku, zemi s cca 16 miliony obyvateli, kde je cca 19 GW instalovaného výkonu ve fotovoltaice, se stále vytrvale rozšiřuje. Ačkoli je připojení do sítě regionálně problémem i tam, odpojování elektráren skoro nikoli.

„V Čechách po 12 letech fotovoltaického ticha došlo k připojení cca čtvrt GW fotovoltaiky, takže celkový výkon vzrostl na „závratných 2,4 GW“. Za této situace začínáme (trochu teatrálně) odpojovat a vyplácet kompenzace,“ komentuje celou situaci na svém LinkedIn profilu Aleš Spáčil, přední expert na fotovoltaiku ze společnosti Greenbuddies.

„Kdysi dávno se na silnicích Evropy objevily nové, neznámé, smrduté pohybující se předměty v který se obyvatelstvo začínalo vozit. Těmto předmětům se začalo říkat automobily a bylo jich čím dál víc, jakmile jejich existenci na silnicích přestaly zastavovat nerozumné předpisy například o tom, že před automobilem musí běžet běžec s červeným praporkem. Tehdy začaly státy budovat co nejrychleji svou „přenosovou síť“ – tedy asfaltovou silniční síť – pro automobily. Nepřizpůsobit dnes přenosovou a distribuční síť pro distribuované zdroje energie by bylo jako tehdy nechat auta poskakovat po stezkách pro koně. A to mám koně rád….,“ uzavírá Spáčil.