Provozovatelé FVE se brání recyklačním poplatkům

V poslední době se na nás obracejí provozovatelé FVE ohledně nároku na náhradu škody po státu za uhrazené recyklační poplatky. Podle nás škoda vznikla tím, že Česká republika do svého právního řádu nesprávně transponovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. V ČR tedy nyní platí povinnost úhrady recyklačních poplatků provozovateli solárních elektráren. Postup je nesprávný, protože ze směrnice Evropského parlamentu a Rady vyplývá povinnost úhrady těchto poplatků výrobci solárních panelů. Přinášíme proto analýzu nároku na náhradu škody za uhrazené recyklační poplatky.

Zdroj: PVCycle

Zdroj: PVCycle

 

 

Chybná transpozice směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

 

Zákon o podporovaných zdrojích energie novelizoval zákon č. 185/2001 Sb. Z této novely vyplývá odpovědnost provozovatelů solárních elektráren za nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů, které jsou součástí jejich elektrárny a byly uvedeny na trh do 1. 1. 2013. Starší panely uvedené na trh před 13. 8. 2005 jsou považovány za historický odpad.

Směrnice 2012/19/EU byla do zákona o odpadech transponována novelou tohoto zákona. Podle směrnice je povinností členů EU zajistit financování nákladů na odstraňování odpadu ze solárních panelů po 13. 8. 2005 výlučně prostřednictvím výrobců těchto zařízení. Novela českého zákona však obsahuje odpovědnost provozovatelů FVE za nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do 1. 1. 2013. Proto provozovatelé FVE od roku 2013 hradili společnostem zajišťujícím zpětný odběr recyklační poplatky za solární panely.


Aktuální vývoj v judikatuře českých soudů


Několik sporů v této věci již soudy rozhodly na úrovni prvého i druhého stupně. Podle jejich závěrů byla povinnost hradit recyklační poplatky provozovateli protiprávní. Provozovatelům  proto vznikla škoda. 


Sporným je den, který je v ČR rozhodný pro určení, zda se jedná o historický odpad. Stát argumentoval tím, že den, který jako rozhodný vyplývá ze směrnice EU, tedy 13.8.2005, je v rozporu se zásadou legitimního očekávání výrobců. Směrnice totiž neobsahovala žádná přechodná období pro výrobky z období předchozí směrnice, která nakládání s panely nijak neupravovala.


V tomto případě však soudy uvedly, že se právní vztahy z doby před účinností směrnice mají řídit právě jí, a to od doby její účinnosti. Česká republika tedy podle soudů nesplnila svou povinnost řádně transponovat směrnici EU. V důsledku toho vznikla podle soudů provozovatelům FVE škoda v podobě úhrad na příspěvcích za zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. Za vzniklou škodu navíc soudy považují i poplatky, které měli provozovatelé zaplatit v budoucnu. 


Stát se brání dovoláním k Nejvyššímu soudu. Tuzemský soud však dovolací řízení přerušil až do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžnou otázku. Ta se týká toho, zda směrnice 2012/19/EU brání členskému státu uložit povinnost financovat náklady na likvidaci elektroodpadu ze solárních panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013, jejich uživatelům, a nikoli výrobcům.


Očima Frank Bold Advokátů


Ačkoliv soudy provozovatelům FVE přiznávají náhradu škody za recyklační poplatky, je nutné si uvědomit, že rozsudky dále přezkoumává Nejvyšší soud. Žádné řízení tedy dosud nebylo jednoznačně rozhodnuto. Konečný výsledek proto nemůžeme předvídat.


Také upozorňujeme, že nárok na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, případně od okamžiku, kdy se o těchto okolnostech mohl dozvědět. 


Autoři: Lucie Benešová, Martin Maňák, Petr Prachař, Frank Bold Advokáti

Související zprávy

Další zprávy

další články