Zákon o zrušení energetického otroctví?

Zákon o společenství obnovitelných zdrojů energie, který by mohl ulevit surovinové bezpečnosti státu i účtům domácností, je na cestě, ale stojí na okraji srázu. Bude možná špatný a možná pozdě. Nebo se začne psát nový, a ten nebude skoro nikdy.

Revoluční zákon s otazníkem?

Do sněmovny míří revoluční zákon s kódovým označením OZE LEX II, který má nabídnout šanci, že příští české zimy už nebudou ve výlučné režii velkých energetických společností a obchodníků, tedy i nejvyšších cen energie, nejvyšších záloh a nejvyššího rizika energetické chudoby v Evropě. Měli by dostat konkurenci v podobě občanských energetických společenství a společenství pro obnovitelné zdroje.

Je tu však velké riziko, že vláda couvne před konflikty s centralizovanou energetikou, které se zrušení energetického otroctví občanů vůbec nelíbí. Možná se zalekneme historie USA, kde spor o otroctví vyvolal občanskou válku.

Vláda možná počká, až doběhnou povinnosti předsednické země, která musí aspoň naznačovat ochotu převzít evropské směrnice odkopávané dva roky po splatnosti. Jenže pokud připustí další zdržení, rozhořčí zejména obce a města s plány na přiblížení energetiky občanům, když už to jednou jde. Samosprávy láká možnost, že se to dá provozovat i v malém a potom sdružovat do virtuálních elektráren, jak se to děje v okolních evropských zemích.

Tato energetická družstva nemusí honit obchody přes burzu a tvrdit, že tu jsou nikoliv kvůli světlu a teplu, ale kvůli maximálnímu zisku minoritních akcionářů. Když se to vezme za správný konec, energetika nás přestane zubožovat a začne nám vydělávat. Ono nám vlastně pomáhá i to, že to velké energetiky přehnaly a vyšponovaly ceny do nebes. To jenom zvyšuje atraktivnost alternativy, která by obrátila tok peněz.

Souboj s oligopolem

Příklad nabízí třeba Pražské společenství obnovitelné energie (PSOE), které se opírá o názor 76 procent Pražanů, že hlavní město by mělo aktivně podporovat instalování solárních panelů na střechy domů. Ale to by bylo málo, elektřina se musí také sdílet, agregovat a akumulovat, aby zvyšovala výhody družstevníků i flexibilitu sítě. Většina z toho zatím nejde, ale plánování a příprava zakázány nejsou. PSOE od začátku roku získává potřebné licence, buduje poradenské a produkční kapacity a stihlo už nasbírat 700 zájemců z řad bytových družstev i rodinných domů.

Ti budou moci využít i levnějšího centralizovaného nákupu energie od vnějších dodavatelů. Začnou jednat s distributory bez ponížení bezmocné individuální domácnosti. Podle velmi konzervativního odhadu PSOE, za pět let členové vydělají a ušetří tři čtvrtě miliardy korun, ale to v případě, že by společenství obsluhovalo jen necelé dvě tisícovky objektů. Ve skutečnosti bude o vlastní energii zpřístupněnou nějakou formou sousedského společenství brzy stát každý. 

Jenže v této fázi boje to mohou vyhrát i ti, komu současný stav mimořádně vyhovuje. Pro oligopolní obchodníky s cenovým prakem na burze je každý den zdržení vzácný, doslova, když se koupou v penězích, o jakých se jim nesnilo. Další novela energetického zákona č. 458/2000 Sb., jejíž vládní návrh právě vyšel z rezortního připomínkového řízení, se tak ocitla na křižovatce, za kterou buď bude dále zdržována s vyhlídkou vykostění, nebo naopak postoupí do parlamentu a podlehne vůli lidu k rychlé změně. 

Boj se odehrával už během příprav návrhu zákona, kde měly velké energetiky všechny výbory a komise bezpečně pod kontrolou. Evropské směrnice jsou naštěstí příliš silný protihráč, úplně přetlačit je nedokázaly. Komora obnovitelných zdrojů, ekologické organizace, místní akční skupiny obcí a další zástupci samospráv jsou relativně nadšení, že i za těchto okolností máme alespoň něco. Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy jsou na opačném břehu a poslaly do připomínkového řízení bichle výhrad, z nichž ta základní je, že by se mělo počkat a takové ty komunitní záležitosti řešit úplně novým zákonem. To znamená, někdy v blízkosti nikdy.

Všechny připomínky těch, kdo jsou ze zákona obesíláni s každou novou legislativou, najdete na veřejné adrese eKlep třeba na serveru vlády.

https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCKUGPN1S/

Podívejme se nejprve na připomínky samotného Úřadu vlády, protože vláda je „pětidemoliční“, jak rád uvádí Vlk na Kose, a průmysl obsadili piráti. Názorová pestrost je tak zajištěna. Úvodní zásadní připomínka Úřadu vlády upozorňuje na nesoulad s přejímanou evropskou směrnicí:

Požadujeme uvést definici společenství pro obnovitelné zdroje do souladu se směrnicí (EU) č. 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „směrnice 2018/2001“).

Směrnice 2018/2001 v čl. 2 odst. 16 uvádí, že společenství pro obnovitelné zdroje je právní subjekt, který je účinně kontrolován podílníky nebo členy, kteří se nacházejí v blízkosti projektů energie z obnovitelných zdrojů vlastněných a vybudovaných tímto právním subjektem.

Z návrhu § 20b odst. 2 písm. a) však plyne, že společenství pro obnovitelné zdroje je právnickou osobou, která je účinně kontrolována členy, kteří se nacházejí v blízkosti projektů energie z obnovitelných zdrojů užívaných touto právnickou osobou nebo některým z jejích členů.

Dále uvádíme, že činnosti, k nimž by mělo být společenství pro obnovitelné zdroje oprávněno, jsou uvedeny v čl. 22 odst. 2 směrnice 2018/2001 takto:

„a) vyrábět, spotřebovávat, skladovat a prodávat energii z obnovitelných zdrojů, mimo jiné i prostřednictvím smluv o nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů;

b) sdílet ve svém rámci energii z obnovitelných zdrojů, která je vyrobena výrobními jednotkami vlastněnými tímto společenstvím, při splnění ostatních požadavků stanovených v tomto článku a při zachování práv a povinností členů společenství pro obnovitelné zdroje jako zákazníků;

c) vstupovat bez diskriminace na všechny vhodné trhy s elektřinou jak přímo, tak prostřednictvím agregace.“.

Tomuto vymezení neodpovídá navrhovaný § 20b odst. 2, který přejímá úpravu v § 20b odst. 1 písm. c).

Pokud je záměrem, aby společenství pro obnovitelné zdroje bylo upraveno jinak než ve směrnici 2018/2001, požadujeme to uvést do důvodové zprávy, včetně uvedení důvodů, proč se navrhovatel od směrnice odklání.“

Za úřední zdvořilostí nacházíme jasné sdělení, že komunitní energetika vlastněná a vybudovaná obcí je něco jiného než cizí solární pole, ze kterého si obec přicucne a k procesu jen vděčně přihlíží. Podstatná je také připomínka původního evropského záměru, který se některým velkým hráčům u nás nelíbí, že komunitní projekty mohou výrobny agregovat, což jim usnadní obchodování ve službách s flexibilitou. V zásadě jde o to, že budou profesionálně řízeny a budou významnou součástí systému, ne pouhým trpěným přívěškem.

Sdružení místních samospráv ČR si v úvodu stěžuje, že nebylo obesláno, přestože je povinným připomínkovým místem. „V tomto roce je to již několikátý případ, typicky u novely energetického zákona,“ píše. Důvod je zřejmý, je zastáncem změny v té nejpodstatnější věci. Když jste dnes chtěli elektřinu sdílet přes dráty distribuční společnosti, platili jste za úsek ze školní střechy do sousední radnice stejně, jako kdyby proud oběhl celou republiku. Řada obcí to řešila natažením vlastního přímého kabelu, ale opravdu si to tu musíme takhle zadrátovat?

V návrhu novely energetického zákona je to teď upraveno tak, že ERÚ, který má regulaci cen distribučních služeb v kompetenci, „může zohlednit využití distribuční soustavy při sdílení elektřiny“. Místní samosprávy však požadují, aby to měl ERÚ jako povinnost, „aby bylo nejvíce zvýhodnění sdílení elektřiny prostřednictvím stejné sítě nízkého napětí a sdílení elektřiny na katastrálním území jedné obce.“ Nakrátko, k sousedovi, by to přece mělo být zadarmo nebo skoro zadarmo.

Mraky připomínek

Obce také odbývají pokus přenést na sdílející sdružení náklady instalace měřidel, schopných měřit ven i sem (průběhové měření). Přitom u individuálních výroben už stávající zákon ukládá tuto povinnost provozovatelům distribuční soustavy. Nejdůrazněji se samosprávy vyslovují proti navrhované libovůli distributorů, zda družstvo obnovitelných zdrojů vůbec připojí k síti, což je nejčastější problém.

Samosprávy navrhují, aby v případě prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci měl provozovatel distribuční soustavy „povinnost poskytnout žadateli o připojení všechna zdrojová data a provedené výpočty, odůvodňující tyto závěry“. Na webu, jasně a srozumitelně. Vedle toho upozorňují na připravovanou evropskou legislativu, podle které bude mít provozovatel distribuční soustavy dokonce povinnost připojit každý zdroj, nevyjádří-li se k žádosti o připojení ve lhůtě do 30 dnů.

Zákon způsobí, že někomu utečou velké prachy, ale možná by se to dalo zachránit. Dokonce i média si všimla pokusu obchodníků s energiemi znechutit vznik energetických společenství jednostranným zvýšením ceny toho, co musí družstva dokoupit ze sítě, protože vlastní produkce jim zpočátku pokryje tak třetinu nebo čtvrtinu spotřeby.

Obchodníci to protlačili do návrhu na poslední chvíli a teď to tam ční jako pomník zpupnosti tohoto přerostlého segmentu naší ekonomiky. Obchodníci argumentují tím, že když si budou lidi energii vyrábět sami, ubude obchodů a je to třeba kompenzovat. Nedostatek soudnosti, vnucovaný do zákona, vládní legislativce skoro urazil.

„Navrhované ustanovení přímo odporuje cíli této novely umožnit a podpořit sdílení elektřiny pro zvýšení energetické soběstačnosti ČR a odklonu od fosilních paliv,“ konstatuje připomínka zpracovaná na útvaru ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády. 

„Předně není jasné, jaký je vztah navrhovaného ustanovení a § 11a energetického zákona, který upravuje podmínky jednostranné změny smluvních podmínek ve vztazích se spotřebiteli nebo vymezenými podnikajícími fyzickými osobami. Považujeme za nepřijatelné, aby navrhované ustanovení omezilo ochranu těchto zákazníků plynoucí z § 11a,“ píše Ministerstvo spravedlnosti. Také další připomínková místa požadují vypustit toto jednostranné výpalné bez náhrady.

V souhrnu mají připomínky k novele energetického zákona OZE LEX II stovky stran. Nad těmi nejdelšími zdržovačkami (HK a SPD) se vybavuje moudro, „kdo si čte, nezlobí“. Takhle kdysi někdejší nejdivočejší banka IPB uklidnila kontrolu ministerstva financí, když jim dopravila nákladní auto popsaného papíru.

Připomínky ministerstev psali úředníci a jsou to nejčastěji připomínky kvalitních profesionálů a zodpovědných občanů. Občasné výkřiky za zeštíhlení státní správy vnímám jako pokus zbavit se těch, kdo někomu vidí do karet. Proto doporučuji do těch připomínek nahlédnout. Zákon o zrušení otroctví ještě není vybojován a měli bychom si ujasnit, kdo je na které straně.

Autor: Zbyněk Fiala (publikováno se souhlasem autora)