Faktory pro úspěšné investice v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Asii
Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) k znečištění ovzduší v 795 městech v 67 zemích doposud chybí přístup k čistým palivům a technologiím asi 3 miliardám lidí (přes 40 % světové populace). Je proto zcela přirozené, že uspokojení hladu po energii v Asii nemůže být dosaženo bez výstavby a rozšíření obnovitelných zdrojů.
Perspektivy indického energetického trhu
Není žádným tajemstvím, že právě Indie se stále více rozrůstá v globální centrum pro obnovitelné zdroje energie na asijském kontinentu, v rámci kterých je kladen velký důraz na fotovoltaiku. Solární indický trh je po Číně druhým největším na světě. Indie je sedmou největší zemí a počtem obyvatel se řadí na druhé místo na světě. Podle odhadů Organizace spojených národů by její populace měla během příštích 25 let vzrůst o více než 300 milionů a Indie by tak měla předstihnout Čínu a stát se nejlidnatější zemí planety.
Již v roce 2008 Indie spustila Národní akční plán pro klimatickou změnu, kterého strategickým bodem je právě využití sluneční energie, pro kterou jsou v Indii vynikající podmínky. V oblasti Ladak na severu Indie vyroste například do roku 2023 největší solární park na světě s kapacitou 5 000 MW a indický kabinet nedávno schválil další solární projekty o celkovém výkonu 12 000 MW, které mají být realizovány v příštích čtyřech letech .
Světová banka ve své zprávě Doing Business, která je nezávislým nástrojem na měření pokroku v ekonomickém a podnikatelském prostředí, zařadila v roce 2018 Indii mezi 10 států, které ze 190 každoročně hodnocených, dosáhly největšího zlepšení. Indie se na seznam deseti nejlepších dostala jako jediná ze zemí jižní Asie a BRICS.
Indie bude v příštích 5 letech potřebovat investice ve výši 80 miliard USD na rozšíření své elektrické přenosové infrastruktury. Studie amerického Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (Institute for Energy Economics & Financial Analysis – IEEFA) přepokládá, že plánované investice jsou v tomto rozsahu zapotřebí k tomu, aby mohla Indie řešit neustálý strukturální růst poptávky po elektrické energii a překonat provozní limity národní přenosové sítě.
V současné době je jedním z neprofilovanějších provozovatelů síťových solárních elektráren v Indii společnost SolarArise (kde má společnost ThomasLLoyd významný podíl). SolarArise spravuje čtyři provozuschopné solární elektrárny o výkonu přesahujícím 130 MG. Tato kapacita bude do konce roku 2019 navýšena o dalších 250 MW a v nadcházejících letech se bude dále rozvíjet a stane se jednou z předních platforem pro obnovitelné zdroje energie v Indii s celkovým objemem výkonu přes 1 500 MW. Investiční náklady jsou odhadovány na cca 950 milionů EUR“.
Obnovitelné zdroje energie přitahují dvě třetiny světových investic do elektráren a překonávají tak všechny ostatní zdroje energie. Dvě ze tří hnacích sil tohoto růstu pocházejí z Asie, konkrétně z Číny a Indie. Především oblast jihovýchodní Asie – označována IEA se stává „novou těžkou váhou“ na globálním trhu s energií. Energetické potřeby deseti zemí Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) za posledních 15 let vzrostly o 60 procent.
K faktorům úspěšného investování v tomto regionu se řadí především téměř neomezená dostupnost zdrojů, vysoká efektivnost, schopnost rychle realizovat nové elektrárny a jejich decentralizovaná operační schopnost provozu a udržitelnost.
Vysoká efektivnost výroby solární energie
Významným aspektem je vysoká efektivnost výroby udržitelné energie v regionu Asie. Na jedné straně ve srovnání s evropskými lokalitami je struktura nákladů příznivější, na druhé straně se ceny elektřiny přibližují poměrně vysokým evropským standardům. Vysoká úroveň slunečního svitu může umožnit poskytování atraktivních marží pro fotovoltaiku v mnoha regionech.
Poměrně málo je známý fakt, že materiály a stavební komponenty pro výstavbu infrastruktury z obnovitelných zdrojů energie v Asii jsou obvykle levnější než v Evropě. Je potřeba vědět, že řada nezbytných komponentů pro současný světový trh se vyrábí právě v Asii, kde jsou v důsledku zeměpisné blízkosti náklady na dopravu výrazně nižší než při přepravě do Evropy. Kromě toho mnohé evropské země nyní uzavírají své trhy a vystavují asijské výrobky dovoznímu clu. Tyto náklady se ovšem nevztahují na realizaci přímo v místě.
V konečném důsledku toto všechno vede k tomu – a to je významný rozdíl oproti mnohým evropským projektům, že je možno provozovat elektrárny s obnovitelnými zdroji energie v mnoha regionech Asie vysoce efektivním a konkurenčním způsobem.
Rychle, decentralizovaně a udržitelně
Asie potřebuje okamžitě další elektřinu, a to nejen za deset let nebo ještě později. Pro rychlé poskytnutí požadované kapacity nelze proto přehlížet obnovitelné energie, které mají podstatně kratší dobu výstavby než elektrárny na fosilní paliva. Solární parky elektráren mohou být realizovány během několika měsíců od zelené louky až po operativní provoz.
Staví se totiž přesně tam, kde je energie nejpotřebnější, daleko od velkých hospodářských center, kde často není funkční síť, kde by nemělo smysl stavět velké uhelné doly. Právě zde jsou k dispozici decentralizovaná řešení, která nevyžadují rozsáhlé rozšíření sítě.