Aktuálně: Schválená novela i nové dotace podpoří rozvoj agrovoltaiky v Česku

• 03. 05. 2024
• Redakce

Průlomová novela

Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (NZOZPF) přináší legislativní rámec, díky kterému zemědělci nebudou muset volit, jestli půdu využijí na pěstování plodin, nebo na výrobu elektřiny.  ZPPF poprvé umožní v lokalitách s velmi úrodnou půdou nahradit klasické fotovoltaické elektrárny, které souběžnou zemědělskou výrobu neumožňují.

Česko se díky NZOZPF může po boku Holandska či Rumunska stát jednou z prvních evropských zemí, která má zákonem ukotvený rámec pro rozvoj agrovoltaiky.

V rámci agrovoltaiky se používají  vertikální a horizontální technologie konstrukcí s fotovoltaickými panely. Jako horizontální se používají panely jako tzv. stříšky, které jsou orientované na východ a západ. Pod stříškami, ať už jsou vyšší nebo nižší, se pěstují různé plodiny. Primárně to mohou být vinice, ovocné sady anebo rostliny umístěné v květináčích.

Vertikální agrovoltaický systém je také známý jako fotovoltaický plot. Hlavně se používá ve spojení s tradičními plodinami, jako jsou obiloviny, brambory nebo například sója. V sousedním Rakousku se zde pěstují například dýně mezi solárními panely.

Svislé nebo-li vertikální instalace fotovoltaických bifaciálních panelů lze využít také jako plot či ohradník pro chov zemědělských zvířat.

Hlavní výhoda vertikálních systémů spočívá v tom, že panely zabírají pouze 10% dané plochy, na zbylých 90% se dále může hospodařit. Využitelnost zemědělského pozemku je mnohem větší. Další výhodou je výrobní profil panelů orientovaných směrem na východ-západ, kdy tato produkce solární energie mnohem lépe koresponduje se spotřebou elektřiny v ranních a odpoledních špičkách.

Agrovoltaika má zejména ekonomické přínosy. Zemědělec elektřinu může buď sám využít na vlastní spotřebu nebo ji může také dál prodat a zlepšit si tím svou ekonomickou situaci.

Na druhou stranu má agrovoltaika i nevýhody, a to zejména vyšší investiční náklady oproti tradiční fotovoltaice. Polopropustné panely často využívané právě v agrovoltaických horizontálních projektech (tj. stříšky) jsou v současnosti dražší a vyrábí méně energie, než klasická konvenční fotovoltaika.

Výjimkou je ale agrovoltaiky instalovaná na horizontálních konstrukcích s bifaciálními panely, kde se ceny instalací blíží cenám konvenční fotovoltaiky.

Dvojí užitek ze zemědělské půdy

Jestliže chtěl zemědělec na svém pozemku vyrábět elektřinu, musel si vybrat.  Pokud si tedy farmář nyní nechá nainstalovat fotovoltaickou elektrárnu na pole, nesmí ho už použít pro zemědělské účely. V praxi to ovšem znamená, že ztrácí nárok na veškeré dotace. To mnoho lidí v současnosti od pořízení fotovoltaiky odrazuje. 

Pokud bude NZOZPF schválená v Senátu a podepsaná prezidentem, pak od 1. ledna 2024 bude moci půda i po nainstalování fotovoltaických panelů zůstat v Zemědělském půdním fondu. Před instalací fotovoltaiky tak bude stačit získat územní a stavební povolení a potvrzení od orgánů ochrany Zemědělského půdního fondu.

Pozemek využitý pro výrobu energie zůstane zapsaný v registru jako zemědělská plocha, bude se na něm dál pěstovat a může na něj být vyplácena dotace.

„Agrovoltaická výroba elektřiny má být doplňkovým zdrojem energie pro zemědělské aktivity, přičemž je zaměřena jak na snížení nákladů zemědělského subjektu na energie, tak na zlepšení podmínek pro pěstování,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

„V  NZOZPF jsou navržena pravidla pro rozvoj agrovoltaiky (souběžné zemědělské a energetické využití půdy), které považujeme za správná. Za podstatné a správné považujeme dodržení principu převažujícího využití na zemědělskou výrobou. Návrh umožňující stavby velkých solárních parků na nejkvalitnějších půdách však považujeme za špatný a potenciálně riskantní. Stavby fotovoltaik kolem dopravní instraktury např. dálnic považujeme za vhodné, ale možnost umístění na kvalitních půdách v takových územích je potřebné řešit jiným způsobem,“ říká Štěpán Chalupa, předseda Komory OZE.

Klíčová definice bude ve vyhlášce

NZOZPF v první řadě přináší definici tzv. agrovoltaické výrobny elektřiny, což je „energetické zařízení pro přeměnu energie slunečního záření na elektřinu, které splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem.

Jako novinku NZOZPF také přináší zákaz na územích první a druhé bonitní třídy (tedy na té nejúrodnější půdě) průmyslové výstavby včetně konvenčních fotovoltaických elektráren.

„Agrovoltaické elektrárny je ideální instalovat na trvalých kulturách, jako jsou chmelnice nebo ovocné sady, vyžadují méně intenzivní zemědělské práce a jsou méně náchylné na stínění než jednoleté plodiny,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík.

Výčet druhů zemědělské kultury vhodných pro agrovoltaiku v budoucnosti upřesní prováděcí předpis (tj. vyhláška). Zatím se očekává, že vyhláška pro agrovoltaiku podpoří  trvalé kultury. Na podobě vyhlášky pracují společně resorty Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství.

„Důvodem k omezení agrovoltaiky na tyto kultury je, že se v nich používají konstrukce, které lze po určité modifikaci využít pro nesení solárních modulů, a že solární moduly mohou přispět k ochraně plodů proti kroupám, přízemním mrazíkům nebo houbovým chorobám. Pokud se agrovoltaika osvědčí v těchto kulturách, může být vyhláška později upravena,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

V současnosti chystaný návrh vyhlášky neumožňuje používat vertikální variantu agrovoltaiky, kdy solární panely netvoří nad pěstovanými rostlinami stříšku, ale stojí vedle nich jako zeď či plot. Paradoxně tato varianta agrovoltaiky zabírá na pozemku mnohem méně místa, a proto nechá víc prostoru pro pěstování obilí, brambor  a dalších plodin. Toto řešení by se dalo využít i jako ohradníky pro chovu dobytka na pastvinách, pokud to vyhláška umožní.

Podle ministerstva životního prostředí byly pro rozjezd agrovoltaiky vybrány zemědělské plodiny, které nejlépe umožní integrovat solární panely do zemědělského prostředí.

„Realizace agrovoltaických projektů je možná pouze u kultur, které lze efektivně sladit s provozem těchto zařízení. To znamená, že se jedná o plodiny vyžadující méně intenzivní zemědělské práce,“ zdůvodňuje výběr povolených druhů Krejčí. Zákon se každopádně připravuje tak, aby v budoucnu umožnil případné rozšíření na další typy agrovoltaických systémů.

Na dodržování podmínek spojených s obhospodařováním trvalých kultur stanovených ve vyhlášce bude v praxi dohlížet Státní zemědělský intervenční fond.

Obří potenciál a nové dotace

Potenciál pro výrobu elektřiny v rámci agrovoltaiky na zemědělské půdě v Evropě je obrovský. Podle anylýzy vědců z univerzity v dánském Aarhusu by evropské agrovoltaické instalace mohly dosáhnout na výkon až 51 terawatthodin a vyrobit 71 500 terawatthodin energie ročně.

Také v Česku může využití cca 0,5 % zemědělské půdy umožnit produkci solární energie  v objemu 10 až 12 terawatthodin čisté energie ročně a  souběžné s tím pěstování plodin na zemědělské půdě.

V budoucnosti může agrovoltaika hrát důležitou roli jak v energetickém, tak v zemědělském sektoru. Proto je dobře, že v Česku se již nyní realizují první pilotní projekty, které začínají testovat agrovoltaiku v praxi. A je třeba ocenit záměr vlády podpořit rozvoj agrovoltaiky novými dotacemi, které se začnou vypisovat po schválení zákona Senátem a prezidentem.