Soumrak uhelné energetiky v Česku rychle přichází, ale stát reaguje pomalu

• 19. 08. 2020
• Redakce

Vypínání uhelných elektráren

 

Již na konci června tohoto roku ČEZ vypnul uhelnou elektrárnu Prunéřov I. A teď v srpnu narychlo končí Sokolovská uhelná se zplyňováním uhlí pro výrobu energie v elektrárně Vřesová. Přejde na zemní plyn, přestože disponuje zásobami uhlí až do roku 2040.

Ani jeden z těchto případů však není výsledkem práce Uhelné komise. Prunéřov I končí na základě dlouhodobých plánů majitele, který provoz už nemodernizoval. Sokolovská uhelná naopak reaguje na aktuální situaci na trhu, kdy náklady na emisní povolenky poslaly velmi neefektivní výrobu energie z uhelného plynu do červených čísel. Oba případy však spojuje to, že provozovat uhelné elektrárny (nebo dokonce investovat do jejich renovací) je ekonomicky čím dál méně výhodné.

Celosvětový trend

Ústup uhelné energetiky probíhá i v dalších zemích. V EU se v roce 2019 propadla výroba elektřiny z uhlí o 24 procent, v USA o 16 procent (kde ovšem útlum uhlí probíhá intenzivně delší dobu a za posledních pár let byla uzavřena již polovina uhelných elektráren). Pokles vykazuje již také Indie (o 3 procenta minulý rok). A Čína ruší projekty výstavby nových uhelných zdrojů a tlačí na ještě rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů.

To v čem se – k naší škodě – od okolí i druhé strany planety lišíme, je stagnace výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nesmyslná snaha státu obhájit co nejnižší cíle pro tyto zdroje je v přímém rozporu s veřejným zájmem udržet v chodu nejen výrobu elektřiny na našem území, ale také pracovní místa v tomto proměňujícím se odvětví.

Potřebujeme nové zdroje energie. I když odečteme obří vývoz elektřiny z Česka (jehož redukce umožňuje zavřít několik dalších elektráren), nahradit zbylou většinu uhelné elektřiny výrobou z dovezeného fosilního plynu není ani reálné, ani bezpečné.

A nový jaderný reaktor?

I kdyby se nakonec postavil, a dokonce začal vyrábět v roce 2040, je to příliš pozdě a příliš málo nové elektřiny. V aktuální situaci je zcela zjevné, že musíme velmi rychle nastartovat masivní rozvoj obnovitelných zdrojů.

Proč však řešit plán na uzavírání uhelných elektráren, když uhlí začíná krachovat i tak? No právě proto. Potřebujeme do chaosu dostat logiku a hájit zájmy státu (jehož energetická koncepce rozumně stanovuje, že první se mají vypínat nejplýtvavější elektrárny) i lidí pracujících v uhelném průmyslu (státem ovlivněný útlum uhlí musí provázet aktivní sociální pomoc těmto lidem), ale nakonec i samotných firem (je výhodnější mít jasný výhled pro podnikání a připravit se na to).

V Uhelné komisi jsme nyní v dost jiné situaci, než když jsme se sešli poprvé. Není až tak důležité, který rok kdo z nás preferuje pro konec uhlí (mimochodem 52 procent dotázaných obyvatel Karlovarského a Ústeckého kraje ve výzkumu veřejného mínění preferuje konec uhlí do roku 2035 či dříve).

Jsme v situaci, kdy potřebujeme vymyslet co nejbližší termín a prověřit možné náhrady pro zajištění energetických potřeb obyvatel a ekonomiky, doporučit maximální možnou sociální ochranu lidí, jenž v končícím uhelném průmyslu pracují, a podporovat nové ekonomické příležitosti i pracovní místa pro uhelné regiony.

Autor: Jiří Koželouh, Vedoucí energetického programu Hnutí DUHA a člen Uhelné komise