Slovenský zákon o komunitní energetice má díry. Poučí se Česko?
Bez licence, ale s nemožností sdílení energie
Slovenské novele schází především prakticky využitelná definice sdílení elektřiny. Naopak významnou výhodu představuje, že při dodávkách energie svým členům energetické společenství (ES) nepotřebuje licenci.
Od 1. 10. 2022 mohou lidé na Slovensku zakládat energetická společenství. Jaký z nich však budou mít reálně prospěch, není z textu slovenského zákona zcela zřejmé. Přestože jednou z největších výhod komunitní energetiky je možnost sdílet elektřinu s ostatními členy společenství a šetřit tím náklady na elektřinu, slovenský energetický zákon definuje pojem sdílení natolik obecně, že není zřejmé, jak mohou členové společenství elektřinu v praxi sdílet.
Naopak velkou výhodou je, že energetická společenství nepotřebují licenci na výrobu energie, pokud elektřinu a biometan dodávají výhradně svým členům a současně společenství ani aktivní zákazníci nepotřebují licenci na výrobu elektřiny do instalovaného výkonu 1 MW. V Česku v pondělí 26. 9. 2022 vláda schválila zvýšení této hranice jen na 50 kW (z 10 kW), přitom pro energetická společenství by bylo vhodné nejméně 100 kW.
Praktická definice sdílení elektřiny je klíčová pro úspěch komunitní energetiky
Pro rozvoj komunitní energetiky je zásadní, aby členové energetického společenství mohli elektřinu sdílet prostřednictvím veřejné distribuční soustavy (DS). Ustanovení týkající se využívání DS ale slovenský zákon zcela opomíjí.
V praxi to znamená, že společenství nemají v zákoně oporu pro využívání existující infrastruktury a hrozí, že by si musely budovat vlastní přímé vedení (tzn. vlastní síť). Smyslem komunitní energetiky je přitom využívání stávající distribuční sítě, nikoliv budování nové infrastruktury.
Zástupci UKEN proto doporučují, aby se Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v připravované novele energetického zákona těchto nejednoznačností slovenské právní úpravy vyvarovalo. Česká definice sdílení elektřiny by měla být oproti slovenské právní úpravě doplněna nejméně o tyto požadavky:
- sdílení musí být energetickým společenstvím umožněno skrz veřejnou distribuční síť,
- povinnost provozovatele distribuční soustavy (PDS) spolupracovat s energetickým společenstvím s cílem usnadnit přenosy elektřiny v rámci společenství skrze DS,
- povinnost PDS instalovat zájemcům o sdílení průběhové měření (do 30 dnů a na náklady PDS)
- metodu sdílení elektřiny (statická vs. dynamická nebo dohoda mezi členy)
- postup, jak konkrétně se sdílení zohlední ve vyúčtování elektřiny
- postup registrace odběrných míst (OM) zapojených do sdílení (tj. koho mají společenství kontaktovat, aby jim bylo sdílení v praxi umožněno).
Nutnost komplexního řešení
Některé připomínky je možné řešit i prováděcím předpisem (zejm. registrace a postup pro zpracování vyúčtování), ale úprava přímo v zákoně je stabilnější a méně náchylná k nečekaným změnám. Komplexní řešení preferujeme i v Česku, kde vznikající energetická společenství nejvíce volají po předvídatelných právních podmínkách pro svůj rozvoj.
“Pro praktické fungování komunitní energetiky nestačí evropské předpisy jen překopírovat do národního právního řádu. Naopak je nutné zohlednit preference a zvláštnosti jednotlivých zemí. Členské státy dostaly díky evropským směrnicím prostor si zákon o komunitní energetice ušít na míru. V Česku bychom toho měli lépe využít a skutečně usnadnit praktický vznik a rozvoj energetických společenství,” říká Eliška Beranová, právnička a vedoucí legislativní pracovní skupiny UKEN
“V Trojanovicích máme už nachystaný projekt, k jehož fungování potřebujeme kvalitně ošetřené možnosti sdílení elektřiny. Takový zákon, jaký schválila slovenská vláda, by nám v praxi vůbec nepomohl. Úplně schází praktický rozměr sdílení, především právo energetických společenství sdílet elektřinu prostřednictvím veřejné distribuční soustavy a požadavek na spolupráci PDS s komunitami,” potvrzuje Jiří Novotný, starosta Trojanovic.