Proč Česko neschválilo zákon pro urychlenou výstavbu OZE jako Španělsko či Francie?
V čem spočívá problém?
Španělsko dokázalo promptně zareagovat na energetickou krizi, kterou vyvolal Putin svoji válkou na Ukrajině. V návaznosti na směrnici REPOWER z března 2022 Španělsko prompně upravilo svoji legislativu již v dubnu 2022, kdy zjednodušilo procedury pro schvalování a připojování nových OZE do sítě. Česko v této době řešilo v energetice zcela jiné problémy jako nové kompetence pro Radu ERÚ, zajištění dodávek plynu z LNG zásobníků či zastropování cen energii.
Francie začala svůj zákon připravovat už v minulém roce, ještě před schválením příslušné evropské směrnice. V Česku jsme naopak čekali na její konečné schválení letos na podzim. I když už bylo skoro rok jasné, jak bude směrnice vypadat.
Slyšeli jsme, že přece není kam spěchat, když směrnice ještě není definitní a bůhvíjak to s ní nakonec dopadne, přece nebudeme dělat zbytečnou práci. Jakoby urychlení výstavby OZE byl jenom formální domácí úkol, který nám uložila Evropská unie a nikoliv priorita v bytostném zájmu České republiky.
Zatímco ministerstvo dopravy připravilo a prosadilo do zákona opatření, které může významně urychlit výstavbu dopravní infrastruktury (tzv. dílčí územní rozvojový plán), a to nakonec s tichým souhlasem ministerstva pro místní rozvoj, tak v případě OZE se využití stejného nástroje ministerstvo pro místní rozvoj vehementně brání.
Ideový odpor
A tak probíhají opakovaná jednání mezi ministerstvy, čas zatím běží a nic se reálně neděje. Budeme mít nakonec rychleji vysokorychlostní tratě, než dostatečný počet solárních a zejména větrných elektráren, které nám mohou zajistit nejlevnější dostupné ceny zelené elektřiny?
Mám neodbytný dojem, že primární příčinou je prostě ideový odpor, zakořeněný v hlavách některých lidí na klíčových místech. V jejich vidění světa přece není možné, aby se zde stavěly solární parky větší než v roce 2010 a abychom tady měli větrné elektrárny v počtu alespoň vzdáleně se blížícím třeba Polsku.
Českou krajinu si přece ničit nedáme, i když na gigantická obilná sila, chladicí věže JETE a EDU a povrchové hnědouhelné doly jsme si asi už nějak zvykli. Zemědělská půda patří kukuřici, a ne fotovoltaice, i když je ve většině totálně zdevastovaná po desetiletí zasypávání hnojivy, pesticidy, herbicidy, udusaná traktory a poslední analýzy ukazují, že dvacetiletý odpočinek pod panely FVE její kvalitě spíše prospěje.
V novém roce bych nám přál zákon jako ve Francii, větrné elektrárny jako v Polsku a solární elektrárny jako třeba v Nizozemsku.
Autor: Pavel Doucha, partner ve společnosti Doucha Šikola advokáti s.r.o. (s malou redakční úpravou)