Jak se od sametové revoluce změnila v ČR struktura výroby elektřiny?

V roce 1989 činil podíl uhlí na výrobě elektřiny v ČR plných 79 procent. Jaderná energetika přispívala 11 procenty, 10 procent připadlo na vodní zdroje. Žádné jiné typy elektráren tehdy v naší energetické soustavě neexistovaly – žádné plynové, paroplynové, větrné či solární elektrárny.

ČEPS

Odstavené uhelné rypadlo a nové obnovitelné zdroje

Za 30 let se struktura zdrojů značně proměnila. Role uhlí výrazně klesla: jeho podíl na výrobě elektřiny vloni činil již jen 47 procent a bude se nadále snižovat, protože uhlí už splnilo svou historickou roli a doba uhelná pomalu končí.

Jaderná energetika naopak posílila na 34 procent. Přibyly plynové i paroplynové elektrárny a obnovitelné zdroje jako slunce, vítr, biomasa a biopaliva. Objem výroby ve vodních elektrárnách zůstal stejný, jejich podíl na celkové výrobě ale kvůli dlouhodobému nárůstu produkce elektřiny loni klesl na 2 procenta. Potenciál větších vodních elektráren je totiž v Česku již vyčerpán.

Celkový instalovaný výkon elektráren narostl z 15 230 MW na současných 22 176 MW. Je však třeba vzít v úvahu že obnovitelné zdroje mají ze své podstaty nižší využití během roku, stejně tak zdroje plynové, které se v tehdejší skladbě elektráren nevyskytovaly. I spotřeba elektřiny, přes pokles v transformačních devadesátých letech, od roku 1989 vzrostla o 17 procent.

„Česká republika udělala od sametové revoluce ve struktuře výroby elektřiny významnou změnu – vyrábí dnes více elektřiny mnohem ekologičtěji a efektivněji, širší portfolio zdrojů zajišťuje energetickou bezpečnost země. Do budoucna bude hrát elektřina čím dál důležitější roli, tím jak postupně nahradí fosilní paliva v dopravě, vytápění i v průmyslové výrobě,“ říká Ladislav Štěpánek, ředitel divize klasická výroba ČEZ.

Největším výrobcem elektřiny v Česku nadále zůstává ČEZ, jako nástupce tehdejších Českých energetických závodů. Zároveň se nejvýznamněji podílí na změně struktury výroben elektřiny.
Temelín nahradil 2 000 MW z uhlí

ČEZ v průběhu devadesátých let postupně odstavil 1 965 MW v nejstarších uhelných elektrárnách. Jako náhrada za tyto odstavené elektrárny byla uvedena do provozu Jaderná elektrárna Temelín v roce 2002. Pokud by na začátku devadesátých let nebylo rozhodnuto o její dostavbě, nemohlo by dojít ani k útlumu uhelných elektráren.

Poslední zcela odstavenou uhelnou elektrárnou, tedy kompletně všechny bloky (6 x 110 MW), byla elektrárna Tušimice I na začátku roku 1999. Po dvaceti letech bude příští rok zcela odstavena další – Prunéřov I v Ústeckém kraji, která má čtyři bloky o výkonu 110 MW.

Vedle Temelína spustil ČEZ také další velké zdroje. V roce 1996 byla dokončena a do provozu uvedena největší česká přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách s výkonem 2 x 325 MW. Výstavba elektrárny byla zahájena v květnu 1978. Na počátku osmdesátých let však byla z rozhodnutí centrálních orgánů převedena do útlumového programu. V roce 1985 byl projekt obnoven a po roce 1989 padlo rozhodnutí stavbu dokončit.

V listopadu 2014 pak byla spuštěna první velká elektrárna využívající jako palivo plyn, a to paroplynová elektrárna v Počeradech s výkonem 828 MW. Nové obnovitelné zdroje vznikaly postupně, především v novém tisíciletí.

Po povodních také nastartoval ambiciózní program modernizace a zvyšování účinnosti vodních elektráren. Při nákladech přesahujících dosud 2 miliardy korun umí dnes více než 20 soustrojí vodních elektráren ČEZ vyrábět ze stejného množství vody více elektřiny a být šetrnější k životnímu prostředí.

I do budoucna se bude struktura elektráren v Česku dále měnit: cílovým stavem bude co nejvíce bezemisní energetika postavená na obnovitelných zdrojích a jaderných elektrárnách.
Evropská výroba elektřiny byla historicky založená do velké míry na uhlí, nyní jej ale plánuje opustit. I ČEZ postupně přechází od uhlí směrem k bezemisním zdrojům. Řadu velkých uhelných zdrojů jsme již odstavili a další budou následovat.

Do roku 2035 ČEZ odstaví dalších zhruba 3000 MW, v provozu zůstane jen jedna uhelná elektrárna – jeden z nejmodernějších evropských uhelných zdrojů: nadkritický blok v Ledvicích. Záležet bude ale také na tom, jak se bude vyvíjet postoj k uhlí v Evropě a jaké budou výstupy české uhelné komise, která by měla nastavit na základě celospolečenské shody pravidla pro uhelnou energetiku a postupnou transformaci regionů závislých na uhlí.