Od včerejška žije lidstvo na dluh. Kdo to zaplatí?
Globální Overshoot day letos vychází na 29. července. Znamená to, že od včerejška lidstvo vyčerpalo všechny planetární zdroje, které jsou schopny se během roku obnovit. Datum Overshoot day se v posledních dvaceti letech posunulo o dva měsíce, loni tento den připadl na začátek srpna. V Česku tento den dokonce připadl již na 17. dubna.
Kdo to zaplatí?
Overshoot day porovnává naší ekologickou stopu, která udává kolik přírody (respektive biologicky produktivních oblastí) potřebujeme pro naplnění našich potřeb a biokapacitu planety.
Ta se dá popsat jako schopnost přírody se regenerovat a absorbovat naše odpady včetně emisí skleníkových plynů. Obojí se udává v globálních hektarech a srovnání ukazuje, o kolik si z přírody bereme víc, než je nám schopna poskytnout. Velkou část naší ekologické stopy tvoří uhlíková stopa, v EU je to skoro 60 %.
Jan Freidinger z Greenpeace k tomu dodává: „Z přírody si bereme více, než je schopna produkovat a obnovovat. Ještě do sedmdesátých let nám planeta poskytovala více, než jsme potřebovali. Od té doby ovšem naše globální spotřeba roste tak, že bychom aktuálně potřebovali asi 1,75 planety pro uspokojení naší spotřeby. Žijeme na dluh, který za nás zaplatí příští generace.“
Hana Bulánková z Greenpeace doplňuje: “Různé země si z globálního balíku zdrojů berou více než jiné. Například v Evropské Unii žije jen 7 % obyvatel planety, ale spotřebovává 20 % její kapacity. Kdyby všichni spotřebovávali tolik, jako je průměr spotřeby Evropské Unie, pak bychom potřebovali přibližně 2,8 planety. Kdyby všichni lidé na planetě spotřebovávali tolik, jako lidé v Česku, potřebovali bychom dokonce 3,5 planety. Stávající stav tak není pouze neudržitelný, ale také nespravedlivý.”
Greenpeace nedávno spustilo kampaň Máš na míň, která si bere na mušku právě nadměrnou spotřebu a neudržitelnou produkci potravin, spotřebního zboží a energie. Součástí kampaně je i sběr podpisů pod výzvou
“Máš na míň”, která cílí jak na maloobchodní řetězce, které vyzývá k řadě opatření, která povedou k šetrnější a udržitelnější spotřebě, tak na politiky, od kterých vyžaduje vytvoření legislativního prostředí, které bude motivovat k šetrnému chování k životnímu prostředí.