Zdeněk Sobotka: Jak zreálnit sen o uhlíkové neutralitě?

• 20. 02. 2020
• Redakce

Sporné metodiky

Záměrně neříkám, že uhlíkové neutrality dosáhnu snížením svých emisí na nulu. Neumíme totiž žít tak, abychom neprodukovali žádné emise skleníkových plynů, a otázka je, zda to někdy i ve vzdálené budoucnosti vůbec dokážeme.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ale pochopitelně mluvila o problému metodik. Tedy jak reálně v praxi spočítám, nejen kolik emisí skutečně produkuju, ale zejména, o kolik jejich objem snížím, když se rozhodnu emise tlumit, anebo kompenzovat jejich produkci nákupem či investicí – přímou nebo finanční – do jejich snižování.

 

V tom je potřeba s Danou Drábovou souhlasit. Není a asi jen tak nebude celosvětová shoda nad jednotnými postupy a normami zejména v oblasti, jak vyprodukované emise kompenzovat. Mohu samozřejmě zasadit strom, zvýšit energetické úspory nebo nahradit část elektřiny z fosilních elektráren obnovitelnými zdroji. Ale spočítat, kdy jsem na nule, věrohodně nedokážu, i když online kalkulátorů už je na to nespočet.

Podpora inovativnosti

Nedělat nic by však nebylo správné. Hledat cesty, jak zlepšovat kvalitu života člověka spolu se zlepšování kvality životního prostředí, patří k základním potřebám naší postindustriální společnosti.

 

I takováto hledání, v našem oboru tedy inovativnost, je součástí tržního mechanismu. Hledání uhlíkové neutrality přes inovace je také tržní soutěží, poptávají ji v různé míře, ale v rostoucím trendu spotřebitelé, korporace i státy.

 

Nebazírujme tedy na tom, že „něco nejde“, nýbrž podporujme činorodost všech subjektů ve snaze dokázat že „kdo hledá, najde“.

 

Autor: Zdeněk Sobotka, CEO společnosti Solek Group