Zastropováním cen elektřiny stát podepsal bianco šek

Vláda řekla A, kolik bude strop cen energií, ale ještě nedořekla to B, z čeho přesně ho chce zaplatit. A neřekla ani C, jaké stropy budou pro firmy. Ty v porovnání s domácnostmi platí nejen mnohem vyšší ceny, ale platí je už i mnohem déle.

Zdroj: EGD

Sporná regulace

Skrze ceny výrobků se pak tyto energie ve výrobě stejně podepisují do vyšší inflace a tím pádem ubírají úspory i těm domácnostem, které se vláda snaží ochránit především.

Zatím jen víme, že vláda chce nízkých cen dosáhnout tak, že část energií výrobcům jednoduše uzme, za náklady. Uzme jim je státním obchodníkem, který pokud víme ještě nemá licenci, a teprve poté, co tuto konfiskaci zlegalizuje připravovaný zákon. (Jakoby na cokoli stačilo udělat zákon, protože jiné principy neplatí.)

Západní zkušenosti se státním “proplácením nakladu” navíc učí, že takový výrobce se bude snažit uměle tyto proplácené náklady zvyšovat. Zhruba padesát let se západní státy učily, jak regulovat méně špatně. My se evidentně odmítáme poučit. (Výrobní cena energie určitě není jen nákupní cena zdrojové suroviny, která jako jediná zkreslit nejde.)

Nejnebezpečnější však bude, že stát podle všeho nestanovil jakýkoli horní rámec této dotace. V podstatě podepsal bianco šek, který může při negativním vývoji cen celkem rychle narazit na dluhovou brzdu, na kterou bychom jinak narazili až třeba za tři čtyři roky.

Nestandardní postup

Podepsat bianco šek je dosti nestandardní postup, a ani v ostatních zemích EU se moc nepoužívá, ani v dramatické době energetické krize.

Jestli je stanoven strop příliš nízko nebo vysoko nelze určit, protože to teprve ukáže vývoj reálných cen. Ale vzhledem k nezastropování státních nákladů spojených se zastropováním cen samozřejmě platí, že čím nižší strop, tím vyšší pravděpodobnost kolapsu veřejných financí.

Ale na vysvětlenou, na četné dotazy: Pokud má někdo vyjednánu cenu nižší než strop, tak se mu nebude zvedat. (Pokud tedy stát neumožní zneplatnění smluv o fixu). Strop stanovuje maximální, ne univerzální cenu.

Stanovovat úřední ceny je vždycky, už z vlastní definice, umělý proces, který nemá správnou či nesprávnou odpověď. Ekonoma však trochu děsí, že konkrétní výši teď vláda obhajuje tím, že byla nastavena “pocitově”, aby lidi “měli pocit”, že je to významná pomoc.

Politika o pocitech býti může. Tomu se jako lidé z masa a kostí neubráníme. Ale státní finance a ekonomická zásahy o pocitech být nesmí. Tam by měly rozhodovat data a přesné scénáře.

Autor: Petr Bartoň , Chief Economist ve společnosti Natland (převzato z blogu autora)