Vodíkové technologie se prosadí nejdříve v dopravě

• 25. 11. 2020
• Redakce

Potenciální možnosti využití vodíku jsou až neuvěřitelné

Pro oblast dopravy počítá s vodíkovými technologiemi Národní akční plán čisté mobility, jehož aktualizovaná podoba se vodíku věnuje mnohem více, než tomu bylo dříve. „Predikce na rok 2030 je 40 až 50 tisíc osobních automobilů a 870 autobusů. Jsou to ambiciózní plány, ale směřujme k těmto cílům,“ uvedl Eduard Muřický, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

Počet vodíkových plnicích stanic se předpokládá na osm desítek, v současné době je ve fázi výstavby sedm z nich. Počítá se s tím, že mýtné bude pro vodíková auta nulové, stejně jako silniční daň. Také v regionech a krajích čile probíhá představování vodíkových koncepcí, což je podle Muřického dobře. Ministerstvo počítá s podporou vozidel s alternativním pohonem pro podnikatele, stejně jako s podporou výstavby veřejných dobíjecí a plnicí infrastruktury spojené s vodíkem.

S ekologičností musí jít ruku v ruce ekonomičnost

„Když budeme vyrábět nízkoemisní vodík, jde o to, aby měl zajištěnu spotřebu. Každý rád uzná, že je to technologie vysoce ekologická. Musíme ale dosáhnout vyváženosti mezi výrobou a spotřebou,“ řekl Petr Mervart, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodíkové technologie.

Česká republika nemá výhodnou pozici z hlediska obnovitelných zdrojů pro výrobu vodíku. Jako alternativa se nabízí výroba z jádra, zemního plynu a pyrolýzou z odpadu. Oba pilíře vodíkové energetiky, tedy jeho výroba a spotřeba, představují podle Mervarta mnoho nových výzev.

Cílem přitom není, aby se vše vyrábělo v České republice. Klíčová je spolupráce s dalšími zeměmi v rámci Evropy. Při srovnání technologického řetězce výroby a transportu nafty s výrobou vodíku je přitom patrné, že vodíkový řetězec je lépe škálovatelný. Toho by se mohlo využít ve snaze zlepšit ekonomickou konkurenceschopnost vodíku.

Vodík má velký potenciál ve všech druzích dopravy

Podle náměstka ministra dopravy Luďka Sosny je zajímavým místem pro rozvoj vodíkových technologií také autobusová doprava. V tomto ohledu již uskutečnil první kroky Moravskoslezský kraj.

„Zajímavý potenciál je i v nákladní dopravě, stejně jako je zajímavý vodík v železniční dopravě, jak se to už ukazuje v Německu,“ zmínil Sosna. Upozornil také na první myšlenky v souvislosti s leteckou dopravou, ty však směřují do vzdálenější budoucnosti. Aktuálně se ministerstvo dopravy v souvislosti s vodíkovými technologiemi soustřeďuje na kvalitní a funkční systém pozemní dopravy.

Infrastruktura na prvním místě

Jaká je podpora infrastruktury vodíkových plnicích stanic, na to se zaměřil Jan Bezděkovský, pověřenec ministra dopravy pro čistou mobilitu. „Jsme rádi, že se zapojili nejen předpokládaní velcí hráči. Původně zamýšlená alokace byla z 200 milionů korun navýšena na 354 milionů,“ uvedl Bezděkovský.

Po první výzvě z jara 2018 následovaly další dvě. Umístění podpořených projektů je přitom poměrně rovnoměrné – Praha, Litvínov, Brno, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem. V Ústí má dopravní podnik města záměr nakoupit 15 vodíkových autobusů. Infrastruktura přitom musí vždy předcházet konkrétním dopravním projektům, například zvažované autobusové lince Praha – Drážďany.

Cílem ministerstva dopravy je vytvoření minimální sítě vodíkových stanic, která by zahrnovala alespoň 15 stanic do roku 2025. V příštím programovém období bude navíc připravena další finanční alokace ve výši 500 až 600 milionů korun.

Vodíkové hospodářství je nástrojem dekarbonizace

Hlavní výhodu vodíku spatřuje Aleš Doucek, vedoucí oddělení Vodíkové technologie ÚJV Řež, v tom, že umožňuje propojování různých segmentů. Vodík je možné uskladňovat nebo využívat k „ozeleňování“ výroby. „Už od poloviny příštího roku budou muset veřejní objednatelé nakupovat 20 % nízkoemisních pohonů, to bude prostor i pro vodík. A směrnice se bude dále zpřísňovat, v případě České republiky na 30 %,“ uvedl Aleš Doucek.

Připomněl, že v Německu je již aktuálně 100 plnicích stanic, a to při precizní vodíkové strategii zaměřené nejen na automobilovou, ale také železniční dopravu. Ambiciózní plány mají rovněž Nizozemsko a Velká Británie. ÚJV Řež se věnuje vodíku více než 10 let, stojí za plnicí stanicí v Neratovicích a v Řeži, nabízí projekční a inženýrské činnosti, kterých využil například Dopravní podnik města Olomouce, Krajský úřad Ústeckého kraje nebo ROPID.

Vodíkové technologie jsou podle Doucka už dostatečně zralé k běžnému využívání. Výzvy, které dosud přetrvávají, jsou spojeny s vysokými cenami, což se změní s masovým nasazením. Pokračovat je proto třeba v podpoře výstavby tankovací infrastruktury, nákupu vozidel, ale také osvětě a vzdělávání.

Vodíková ekonomika zaznamenává v posledních letech prudký vývoj

Do evropských i světových souvislostí zasadila vývoj v oblasti využití vodíku Karin Stehlík, výkonná ředitelka České vodíkové technologické platformy. V uskupení, které mělo ve svých počátcích téměř výzkumný charakter, převažuje dnes podnikatelská sféra. Platforma podporuje mezinárodní spolupráci, ročně odpovídá na okolo 100 technických dotazů ohledně vodíku. Vodíková ekonomika se rozbíhá téměř po celém světě.

„Do roku 2025 budou mít vodíkové strategie země, které představují 8 % světového HDP. V roce 2050 se očekává dosažení vyzrálého komerčního trhu,“ uvedla Karin Stehlík. Parametry pro zavedení vodíkové ekonomiky musí podle jejích slov stát na nízkoemisním vodíku, tedy vyrobeném i z jádra, dlouhodobě však jedině na zeleném, tj. z OZE vyrobeném, vodíku. V České republice, stejně jako v Německu, přitom bude platit potřeba vodík importovat.