Studie McKinsey: Odklon od uhlí se Česku vyplatí

• 16. 11. 2020
• Redakce

Dobrá investice

Pokud chce být Česko uhlíkově neutrální do roku 2050, musí do technologií a modernizací investovat asi 4,5 bilionu korun. Investice se mu ale v dlouhodobém horizontu vyplatí a vrátí, protože pomohou podnikům a domácnostem snížit jejich provozní náklady.

Podle studie může Česko do roku 2030 splnit záměr EU snížit emise skleníkových plynů o 55 procent proti roku 1990. Podle efektivního scénáře společnosti McKinsey by si to vyžádalo dodatečné investice ve výši 500 miliard korun, tj. zhruba jednoho procenta hrubého domácího produktu v příštích deseti letech.

Autorský tým McKinsey tím zpochybnil dogma, na kterém stojí energetická strategie posledních 100 let. Ostatně ministerstvo průmyslu a obchodu v roli autora Státní energetické koncepce a dalších strategických dokumentů prosazuje přebytkovou bilanci v obchodu s elektřinou dodnes.

Jak zmínil spoluautor studie Viktor Hanzlík, český přístup by měl být ryze pragmatický. „Pokud nám sousední státy chtějí posílat přebytky levné elektřiny hlavně z větrných elektráren, měli bychom toho využít,“ navrhuje Hanzlík.

Omezení výroby elektřiny a tepla z uhlí

„Nejdůležitějším krokem je přitom další výrazné omezení výroby elektřiny a tepla z uhlí. Kromě toho je třeba zrychlit výstavbu obnovitelných zdrojů, podpořit přechod dopravy k alternativním palivům, zejména elektromobilitě, a pokračovat ve zvyšování energetické účinnosti budov. Velkou hrozbou pro splnění cílů pro rok 2030 je současná kůrovcová kalamita, která způsobuje, že české lesy se stávají významným zdrojem skleníkových plynů,“ uvedl partner pražské kanceláře McKinsey Viktor Hanzlík.

Pro dosažení takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050 by pak Česko podle studie muselo investovat další čtyři biliony korun a nasadit nové technologie, které zatím ještě nejsou v dostatečném měřítku dostupné. Podle analýzy McKinsey se však velká část dodatečných investic do dekarbonizace v dlouhodobém horizontu vrátí.

Transformace energetiky

„Za posledních 30 let došlo ke kompletní transformaci českého hospodářství. Nyní máme před sebou dalších 30 let, které přinášejí nutnost změny podobného rozsahu, a to dosáhnout nulových čistých emisí celé ekonomiky do roku 2050,“  řekl vedoucí partner společnosti McKinsey & Company pro ČR a Slovensko Daniel Svoboda.

„Česko musí zůstat konkurenceschopné i ve světě, který rychle směřuje k nízkouhlíkovým technologiím, a co nejrychleji zajistit, aby pracovní místa, která zaniknou ve vysoce emisních sektorech, byla nahrazena v odvětvích nové, zelené ekonomiky,“ uvedl Svoboda.

Podle ekologického Hnutí Duha otevírá studie v české debatě důležité téma, navrhovaný scénář ale podle něj mimo jiné nepočítá s možným žádoucím růstem obnovitelných zdrojů energie (OZE) v ČR ve 20. letech, tak jak činí například Komora OZE. 

Důraz na rozvoj solární a větrné energetiky

Zlevňování a rostoucí výkon posouvají kdysi drahé solární a větrné elektrárny do pozice smysluplného energetického zdroje.

Vedoucí partner pražské pobočky McKinsey & Company Daniel Svoboda nepovažuje zveřejněnou studii za doporučení ani předpovídání budoucnosti, jedná se podle jeho slov o „nezávislý technokratický pohled“ na to, jak najít cestu k nejlevnější a nejefektivnější dekarbonizaci české energetiky. 

Na studii kriticky reagovalo ekologické Hnutí Duha, kterému vadí malý zájem studie McKinsey o problematiku energetické účinnosti, ale také upřednostňování zemního plynu při náhradě uhlí a pomalý růst výkonu obnovitelných zdrojů. Kriticky se vyjádřilo rovněž k faktu, že studie počítá po roce 2030 s výstavbou a provozem dvou velkých jaderných bloků.

„Varianta s pomalejším nástupem obnovitelných zdrojů a vyšším využitím plynu nahrává vysokému dovozu elektřiny z levných obnovitelných zdrojů v zahraničí,“ reagoval za hnutí Karel Polanecký.

Zatímco země severní a západní Evropy nemají s postupnými krátkodobějšími milníky problém, státy východní části EU včetně Polska či Česka tvrdí, že přechod k čistým technologiím pro ně bude velmi obtížný vzhledem k průmyslu závislému na fosilních zdrojích. Požadují proto, aby s klimatickým plánem byly spojeny dostatečné finanční kompenzace, mezi něž komise řadí například fond pro regiony závislé na uhlí.