Spor za 2 miliardy: Solárníci neuspěli s žalobou na stát kvůli recyklaci panelů

Dne 25. ledna 2022 Soudní dvůr EU (Curia) v řízení o předběžné otázce ve věci C-181/20 VYSOČINA WIND posvětil českou právní úpravu financování nakládání s odpadními fotovoltaickými panely. Tato směrnice ukládá výrobcům fotovoltaických panelů povinnost financovat náklady spojené s nakládáním s odpadem z těchto panelů, pokud tyto panely byly uvedeny na trh před datem vstupu uvedené směrnice v platnost.

 

 

Zdroj: PVCycle

Sporná směrnice

Společnost VYSOČINA WIND a.s. je česká obchodní společnost, která provozuje solární elektrárnu vybavenou fotovoltaickými panely uvedenými na trh po 13. srpnu 2005.
V souladu s povinností stanovenou českým zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“)1, se podílela na financování nákladů spojených s nakládáním s odpadem z fotovoltaických panelů, a z tohoto titulu uhradila v letech 2015 a 2016 příspěvky.

Na Soudní dvůr se obrátil Nejvyšší soud České republiky v rámci sporu, v němž se společnost VYSOČINA WIND a.s. domáhá náhrady škody vůči České republice z titulu odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou údajným nesprávným provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.

Podle této společnosti Česká republika pochybila, když stanovila, že náklady na likvidaci fotovoltaických panelů uvedených na trh mezi 13. srpnem 2005 a 31. prosincem 2012 mají nést uživatelé těchto panelů namísto jejich výrobců.

Zpětné potvrzení povinnosti recyklace panelů

Soudní dvůr došel k závěru, že Česká republika při provádění směrnice nepochybila, když povinnost nést náklady na likvidaci panelů neuložila jejich výrobcům zpětně. Soudní dvůr se ztotožnil s argumentací České republiky, podle které by taková povinnost odporovala zákazu retroaktivity a zásadě právní jistoty, jelikož by následně a nepředvídatelně měnila rozdělení nákladů, jejichž vzniku již nešlo zabránit. Směrnici Soudní dvůr navíc v příslušném rozsahu prohlásil za neplatnou.

Rozsudek Soudního dvora se promítne do všech sporů na vnitrostátní úrovni, v nichž Česká republika čelí obdobným žalobám na náhradu škody. Hrozící dopad na státní rozpočet ve výši cca 2 mld. Kč za požadované náhrady škody, úroky z prodlení a náklady soudních řízení je tímto odvrácen.

Ve sporu ČR zastupovali státní zaměstnanci Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU, která je součástí MZV. Úplné znění rozsudku lze najít na internetové stránce CURIA.

Související zprávy

Další zprávy

další články