Rozvoj výroby obnovitelného a nízkouhlíkového vodíku je již v plném proudu

Letošní rok je hlediska cen a dostupnosti energií naprosto turbulentní a návrat k stabilitě trhu lze jen těžko v dohledné době očekávat. O to víc vystupují do popředí doposud spíš alternativní zdroje, jako například vodík. Jaká je perspektiva právě tohoto nosiče energie, to nám přiblížil Ing. Aleš Doucek, Ph.D., předseda představenstva České vodíkové technologické platformy (HYTEP) a vedoucí oddělení Vodíkové technologie ÚJV Řež.

Zdroj: ČEZ

 

Česká vodíková technologická platforma (HYTEP) si klade za cíl podporovat rozvoj vodíkového hospodářství v České republice. V současné době je však jeho výroba většinou drahá a také po ekologické stránce je zatím jeho využitelnost sporná. V jakém časovém horizontu by se to mohlo změnit?

Rozvoj výroby obnovitelného a nízkouhlíkového vodíku je v plném proudu. Již dnes se po Evropě i po světě rozjíždějí projekty s nominálními kapacitami o desítkách MW. Lze očekávat, že do roku 2030 budou po světě stát již desítky GW elektrolyzérů. Přesto abychom dekarbonizovali alespoň výrobu vodíku šedého, bude do budoucna potřeba mnohem více elektrolyzérů napojených zejména na obnovitelné zdroje energie. Jako se vším se ale jedná o postupný přechod, který je ale již dnes nevyhnutelný.

Je podle vás využití vodíku dostatečně podporováno, a to jak v České republice, tak v Evropské unii?

V Evropské unii je finanční podpora vodíku významná. Máme celou řadu nástrojů, ať už se jedná o programy Horizon Europe, Connecting Europe Facility, nebo rámec IPCEI. Problémem jsou na unijní úrovni ale striktní pravidla pro jeho výrobu, které Evropská komise zamýšlí. Nicméně podle posledního vývoje v Evropském parlamentu by do budoucna, doufejme, mohla být pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku spíše rozvolněnější, což jistě podpoří rozvoj vodíkového hospodářství. Pro Českou republiku bude na unijní úrovni klíčové nastavit správně pravidla pro výrobu nízkouhlíkového vodíku tak, abychom tu mohli vodíkové hospodářství také rychle rozvíjet. Rádi bychom do budoucna v České republice viděli takové dotační výzvy, které podpoří větší integrované projekty k nastartování vodíkového hospodářství i u nás.

Co je z vašeho pohledu hlavním předpokladem pro větší využití vodíku?

Z hlediska uživatele je nezbytné vyřešit problém vejce a slepice, například u vodíkových vozidel je předpokladem pro používání těchto automobilů dostatečná plnicí infrastruktura. Z hlediska dalších využití vodíku je předpokladem pro úspěšný rozvoj vytváření integrovaných projektů, kde se propojí poptávka s nabídkou. Dobrým příkladem jsou projekty zamýšlené například v Ústeckém kraji, kde je výroba vodíku již dnes dostupná, a to díky silnému chemickému průmyslu. Je tedy logické, že tam vznikají projekty, které se zaměřují na spotřebu, například provoz vodíkových autobusů. Jenže v takové situaci se nenachází všechny lokality v ČR, a proto je podpora ze strany státu klíčová.

Jak se díváte na další využití vodíku v dopravě a logistice?

Naše platforma vnímá do budoucna nejvyšší potenciál vodíku u dekarbonizace těžké nákladní dopravy a obecně automobilů, letadel a lodí, které mají specifické nároky na spotřebu většího množství energie. Vodík má velkou výhodu vyššího a stabilního dojezdu i v zimě oproti bateriím. Zároveň naplnit velký nákladní automobil trvá obvykle okolo 15 minut. Výhodu má vodík zkrátka v těch provozech, kde je nutné automobily rychle točit a není zde nárok na delší pauzu.