Průlomový verdikt: Zákaz umisťovat solární panely na střechy historických budov je v rozporu se zákonem

• 02. 06. 2020
• Redakce

Solární precedens

Na konci května se Ústavní soud (ÚS) zastal obce Lednice na Břeclavsku, která je součástí Lednicko-valtického areálu chráněného UNESCO, ve sporu proti dohodě ministerstev místního rozvoje a kultury. Ta pro účely územního plánování omezila v obci výstavbu a také třeba instalaci střešních solárních panelů. Podle ÚS to znamenalo zásah do práva na samosprávu.

 

Podle napadené ministerské dohody z roku 2015 se například nemají stavět bytové domy poblíž jedné z lednických alejí, zmenší se plocha pro plánované záchytné parkoviště a místní si také nemohou na střechy umísťovat fotovoltaické panely. Cílem bylo ochránit památkovou hodnotu a zabránit nevratným změnám. Lednická radnice proti rozhodnutí marně brojila u Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu.

 

Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem v polovině května vyhověl ústavní stížnosti obce Lednice a jejího zastupitelstva a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo obce Lednice na samosprávu a její právo na soudní ochranu.

 

Během soudního řízení byla zamítnuta žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jímž se obec Lednice domáhala určení, že dohoda uzavřená mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem kultury v březnu roku 2015, o řešení rozporu vzniklého po společném jednání o návrhu územního plánu obce Lednice, je nezákonným zásahem.

 

„Plošný zákaz umísťování solárních panelů, a to i těch umístěných na vnitřních stranách střech pod takovým úhlem, že s výjimkou leteckého pohledu nejsou běžně vidět, je velmi silným zásahem do práva na rozvoj obce a následně i do práv vlastníků nemovitostí umístěných na tomto území,“ upozornil Suchánek.

Komplikovaná kauza

V řízení před správními soudy byla zamítnuta žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jímž se obec Lednice domáhala určení, že dohoda uzavřená mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem kultury v březnu roku 2015, o řešení rozporu vzniklého po společném jednání o návrhu územního plánu obce Lednice, je nezákonným zásahem.

 

Nejvyšší správní soud konstatoval, že z platné právní úpravy nelze dovodit, že by obec, jejíhož územního plánu se dohoda o řešení rozporu týká, měla být stranou takové dohody. Ve shodě s Městským soudem v Praze dospěl k závěru, že ve věci stěžovatelky skutečně došlo k zásahu do práva na samosprávu, nikoliv však nezákonnému. Zásah byl podle kasačního soudu s ohledem na význam Lednicko-valtického areálu zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO přiměřený.

 

Soud se zabýval rovněž plošným zákazem umísťovat fotovoltaické či solární termické panely na ohřev vody na střechách budov. Řešení navrhované obcí – možnost umístění solárních panelů tak, aby nebyly viditelné z veřejného prostranství – podle soudu neposkytuje záruku, že panely nebudou vidět z volné krajiny. Proto se ztotožnil s názorem Ministerstva kultury, že vizuální dopad solárních panelů je s ohledem na odraz slunečního záření velmi obtížné předem odhadnout, a plošný zákaz je tak v souladu s principem předběžné opatrnosti.

 

Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítali, že došlo k porušení základního práva obce Lednice na samosprávu a na to, aby byla samostatně spravována zastupitelstvem. Stěžovatelé kritizují postup obou ministerstev spočívající v uzavření dohody, jíž se rozhodovalo o právech obce, ale bez její účasti. Plošný zákaz solárních panelů považují za nepřiměřený zásah státní moci, protože památkové ochrany může být podle stěžovatelů dosaženo mírnějším způsobem.

 

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Z napadených rozhodnutí správních soudů nelze dovodit, že by byl náležitě zvážen význam základního práva obce na samosprávu v oblasti jejího územního rozvoje na straně jedné, a význam důvodů, proč by toto právo mělo být ve veřejném zájmu omezeno. Přestože Ústavní soud shledal využití dohodovacího řízení za souladné s právem, obecné soudy pochybily při posuzování zákonnosti plošného zákazu solárních panelů na střechách coby zákazu plynoucího z napadené dohody. 

 

Šance pro fotovoltaiku na střechách historických budov?

 

Z napadených rozhodnutí správních soudů nelze dovodit, že by byl náležitě zvážen význam základního práva obce na samosprávu v oblasti jejího územního rozvoje na straně jedné, a význam důvodů, proč by toto právo mělo být ve veřejném zájmu omezeno. Přestože Ústavní soud shledal využití dohodovacího řízení za souladné s právem, obecné soudy pochybily při posuzování zákonnosti plošného zákazu solárních panelů na střechách coby zákazu plynoucího z napadené dohody. 

 

„Plošný zákaz umísťování solárních panelů, a to i těch umístěných na vnitřních stranách střech pod takovým úhlem, že s výjimkou leteckého pohledu nejsou běžně vidět, je velmi silným zásahem do práva na rozvoj obce a následně i do práv vlastníků nemovitostí umístěných na tomto území,” uvedl v nálezu Ústavní soud.

 

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který při svém dalším rozhodování bude vázán právním názorem Ústavního soudu. Díky tomuto průlomovému verdiktu se tak v Česku otevírá šance stavět solární elektrárny v historických centrech měst. Podobné projekty vznikají v Německu či Velké Británii nebo i ve Vatikánu….

 

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 709/19 je dostupný na tomto odkazu (PDF soubor).