Obnovitelné zdroje budou brzy dominovat trhům s elektřinou

Během následujících pěti let má kapacita obnovitelných zdrojů energie (OZE) stoupnout o 50 procent. Nedávno tom informovala Mezinárodní energetická agentura (IEA). To znamená, že do roku 2024 bude 30 procent globální produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů. 

Calipsum


Levnější než fosilní paliva

Jedním z hlavních důvodů boomu OZE ve světě je klesající cena solárních a větrných elektráren. IEA však zároveň upozorňuje, že pro úspěšnou transformaci energetického průmyslu schází proaktivní a společné úsilí jednotlivých států.

Stále více elektřiny se vyrábí z obnovitelných zdrojů a její ceny jsou nižší než u elektřiny získané ze spalování fosilních paliv. Transformace však pořád není dost rychlá, aby klimatickou krizi zastavila.

V souvislosti s prognózou IEA je důležité připomenout, že „kapacita“ nerovná se „produkce“. Kapacita udává teoretické číslo, které by mohly elektrárny vyrobit, kdyby pracovaly na plný výkon 24 hodin denně, což samozřejmě u solárních a větrných elektráren není možné. V současnosti je globální spotřeba energie pokryta obnovitelnými zdroji z 26 procent. Každým rokem ale zároveň potřebujeme stále více energie. Trend je však jasný: energie z obnovitelných zdrojů již není nějakým experimentem, ale stává se nepostradatelnou.

Od minulého roku se kapacita OZE zvedla o 12 procent, a to především díky rozvoji v Evropské unii, Indii a Vietnamu. Poslední jmenovaná země má sice bohaté přírodní zdroje, zároveň si je ale vědoma nebezpečí klimatické změny, která je pro ni více ohrožující než pro mnohé jiné země. Nárůst kapacity je také ovlivněn prudkým rozvojem pobřežních větrných elektráren.

Historický okamžik

V tomto roce došlo na trhu s elektřinou k historickému zvratu: Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie (IRENA), která sídlí v Abú Dhabí, zjistila, že cena obnovitelných zdrojů se vyrovnala cenám fosilních paliv, a předpověděla, že od roku 2020 už bude vždy levnější vyrábět obnovitelnou energii. Tuto předpověď potvrzuje i chování velkých hráčů, jako jsou Indie, Čína nebo i Spojené arabské emiráty.

Překvapivě jsou to státy Perského zálivu, které v posledních letech masivně investují do rozvoje obnovitelných zdrojů. Například Spojené arabské emiráty se zavázaly, že do roku 2050 bude skoro polovina jejich produkce pokryta z obnovitelných zdrojů a své emise oxidu uhličitého sníží až o 70 procent. Zároveň se angažují i v zahraničí a jejich firma  MASDAR staví solární a větrné elektrárny v Saúdské Arábii, Egyptě, Jordánsku, Maroku, Velké Británii a Srbsku.

Perský záliv se na obnovitelné zdroje orientuje především proto, že tamní země mají extrémně vhodné podmínky pro jejich využití. Nad pouštními oblastmi je nízká oblačnost a na pobřežích zase silný a častý vítr. Stejně tak je důležité, že průmysl obnovitelných zdrojů by měl v příštích několika letech vytvořit v regionu nejméně 200 tisíc nových pracovních míst, a nezanedbatelné je i to, že obnovitelné zdroje jsou šetrné k vodním zdrojům, které jsou pro suché oblasti Středního východu strategicky důležité.

To vše nicméně platilo i v minulosti. Důvod, proč se státy na obnovitelné zdroje zaměřily právě teď, spočívá i v tom, že investice do obnovitelných zdrojů jsou vnímány stále více lidmi jako pozitivní a stávají se tak lákavým PR nástrojem, který pomáhá státům jako například Saúdská Arábie získat pověst světového centra technických inovací.

Výhled do budoucna

Mezinárodní Energetická Agentura (IEA) označila za hlavní důvody investic do obnovitelných zdrojů klesající ceny. Je levnější postavit novou solární elektrárnu než novou uhelnou. Zároveň však ve zprávě upozorňuje, že se stále nedaří budovat obnovitelné zdroje tempem, které by na zmírnění klimatické krize stačilo.

Řešením by tedy mělo být nejen stavění nových solárních a větrných elektráren, ale také likvidace již existujících uhelných a jejich nahrazování. V dlouhodobém horizontu se to samozřejmě vyplatí nejen ekologicky, ale i ekonomicky – bude to však vyžadovat nemalé počáteční investice. Právě proto klade zpráva IEA důraz na aktivitu jednotlivých vlád, které budou muset vynaložit značné prostředky na úspěšnou transformaci.