Má Česko alternativu k jaderné energii?

• 11. 02. 2021
• Redakce

Tak jako se propadá špatně a až konspiračně připravený projekt Dukovany−Rosatom, vyvstává otázka, zda má vláda připravenu jeho alternativu a zda vůbec projekt Dukovan posuzovala ve variantách dalších možných řešení. Je dobré si totiž říci, že už přibližně za 15 let potřebujeme zavřít uhelné elektrárny a postupně také bude končit životnost několika dosluhujících jaderných reaktorů. Konat tedy potřebujeme neprodleně, ihned.

Financování výstavby jaderné elektrárny z daňových peněz je už legislativně připravené a je plně postavené na dotování stavby i ceny výsledné elektřiny. Vše se ale opírá o dvě teze.

Jednou je proklamace nutnosti plné energetické soběstačnosti formulované jako energetická bezpečnost. Druhou je teze, že z hlediska kvantity a kvality elektřiny nemáme k novému jadernému zdroji alternativu. Tyto premisy, zapsané v návrhu zákona a jeho zdůvodnění, doplňuje připravená tendrová dokumentace, která je natolik zjevně šitá na míru ruskému Rosatomu, že kompromisem by snad mohlo být jen konsorcium (zřejmě předjednané) subdodavatelské francouzské Arevy a případně fíkový list v podobě amerického (kanadského) Westinghousu.

Jednání Uhelné komise o tom, ve kterém roce mají být uzavřeny uhelné elektrárny, navíc ukázalo, že se rozhodujeme na základě (mírně řečeno) „nekvalitních“ podkladů. Zejména pokud jde o možnosti jiných řešení i kalkulace sekvencí, jak a čím uhelný manévr zvládnout do 15 let.

Jediná cesta s Ruskem?

Diskuse o variantních řešeních prakticky nebyla připuštěna. Vláda, ministerstvo obchodu a průmyslu, ČEZ se prostě plně fixovaly na jadernou variantu. Hrad nadiktoval a zřejmě i Kremlu přislíbil Rosatom. Při závislosti premiéra Babiše na podpoře Hradu i on nakonec nevyloučil ruskou atomovou variantu. Ovšem, šedivá je teorie MPO, ČEZ i Hradu a zelený je strom života. Nepomohl ani pokus o zapírání negativního bezpečnostního memoranda k rizikové geopolitické roli Rosatomu (vzhledem k jeho ruskému původu). Rusko samo se totiž dostává do vážných vnitřních problémů generovaných rostoucím domácím odporem k Putinovu násilnému, kompromitovanému a zkorumpovanému stylu vládnutí. A je vlastně celkem lhostejné, co o tom kdo vykládá. Víme ze své zkušenosti, k čemu současný vývoj represivních metod Kremlu asi povede.

A premisa imperativu energetické soběstačnosti? Nechme stranou její laciné přirovnání k potravinové soběstačnosti v otevřeném energetickém trhu v Evropě. Faktem totiž je, že pokud nám dlouhodobě nevadilo masivní exportování elektřiny dotované z našich daní, proč by mělo vadit v budoucnu?

Otázka, kterou máme nyní na stole, je vážná i v jiném smyslu. Protože se vládě v jejím chaotickém a netransparentním rozhodování nepodaří zajistit výběrové řízení na jadernou elektrárnu bez účasti Ruska, musíme se ptát, jaké máme vlastně alternativy, se kterými můžeme začít hned pracovat?

Při podrobnějším zkoumání ale zjistíme, že jiný plán není seriózně připraven ani prozkoumán. Ministerstvo průmyslu vláčené ČEZ i ruskými lobbisty ztratilo schopnost vidět, natož zpracovat jakékoli alternativní možnosti. Máme tedy (opět) prázdné ruce a nevíme, co budeme dělat. A čas k dalšímu váhání není.

Konečné slovo politiků

Nalezení a zpracování alternativních možností ke končícím uhelným i jaderným kapacitám se vynořuje na obzoru povolebního vývoje jako zásadní výzva opozici a koalicím, které usilují o převzetí moci. Jakou vizi mají Piráti se STAN a ODS s TOP 09 a KDU? Jak chtějí k řešení dospět? Vlády se patrně nemá smysl ptát, protože Andrej Babiš se v této agendě bude řídit přáním Miloše Zemana, a aby byl pověřen sestavením vlády po volbách, udělá cokoli.

Je tedy nejvyšší čas, aby se obě nově se formující koalice snažily a ukázaly svou kompetenci a kooperativnost. Tentokrát je ovšem třeba seriózně porovnat všechny varianty a pozvat opravdu všechny experty, včetně těch, kdo se orientují v obnovitelných zdrojích, ve vývoji nových technologií i v situaci na evropském energetickém trhu. Mimo vládu lidé s takovými schopnostmi a znalostmi jsou. Na rozdíl od trapasů, které se odehrály v tzv. Uhelné komisi, musíme tentokrát brát vážně všechny alternativy, včetně přechodných řešení, možností nových technologií či decentralizace energetiky. Vláda, pokud ještě vůbec chce něčím přispět, by mohla zadat zpracování základních modelů řešení kompetentním zahraničním expertům.

Za dnešních krajních okolností, kdy se energetická politika vlády a Hradu ocitá v situaci obdobné vakcinačnímu plánu − tam jsme na tom o poznání lépe zejména díky EU −, už není čas ani prostor na korupční a lobbistické zájmy. Snahou určitých obchodních, průmyslových a politických skupin je totiž často tunelovat daňové prostředky do těch či oněch rukou nebo možná zachraňovat bankrotující Kreml za naše daňové peníze.

Je čas na odpovědný přístup k energetické a bezuhlíkové budoucnosti naší země v srdci sjednocující se Evropy, a nikoli země, která se propadá do uhelného nebo atomového jurského parku zaostalosti. Potřebujeme na stole vidět realistické alternativy a jejich cenu a pak se rozhodnout. A potřebujeme je vidět co nejdříve, abychom mohli přejít od řečí k energetické změně ihned po volbách.

Autor: Ivan Gabal, sociolog a bývalý poslanec (článek byl publikován na základě souhlasu portálu www.ihned.cz, kde byl původně publikován)