Expert: Přílišný tlak na cenu díla může být pro solární investory kontraproduktivní

• 23. 12. 2024
• Redakce

SN: Letos se dle posledních informaci v Evropě postaví přes 120-130 GW nových FVE, což je rekordní objem z pohledu instalovaného výkonu v historii fotovoltaické branže. V jaké kondici je podle Vás fotovoltaika v Evropě a také v Česku? Na kolika trzích v Evropě vlastně působíte?

Situace v EU je příznivá, ale i zde pozorujeme mírné ochlazení oproti boomu v minulých letech způsobenému především vyššími cenami energií po začátku války na Ukrajině. Někteří investoři nyní vyčkávají, počítají i se sníženými cenami elektřiny a čekají, že odložení nákupu bude díky klesajícím cenám materiálu znamenat cenovou výhodu. Naopak cena práce a některých komponent neklesá, naopak roste, takže to čekání se nemusí vždy úplně vyplatit. Navíc kdo dříve vyrábí, dříve investuje, ten má dříve příjem. Na vyzrálejších trzích pozorujeme, že ty nejzajímavější projekty už jsou často přebrané. Mnoho zbývajících má nějaké „ale“ – například v oblasti připojení, podmínek ze stavebního povolení, stavu pozemku a podobně. V EU jsou i nové trhy, které se v této době nadějně rozjíždějí. Navíc plány jsou opravdu velké a máme rekordní počet poptávek.

K Vaší otázce na kolika trzích působíme: společnost KASKA solar má reference z 18 zemí v Evropě. Zabývá se většími a industriálními FVE; rezidenčními projekty na střechách rodinných domů se nezabývá. Rosteme nejvíce v Beneluxu, ale i v severní Evropě a Pobaltí. Dříve jsme hodně pracovali i ve Velké Británii, byl a je to silný trh, ale po Brexitu je to téměř nemožné, poskytování služeb je v této zemi pro podniky z EU velmi složité. Zajímavé příležitosti jsou v celé EU, i na Balkáně, v Německu, v Itálii a podobně. Trochu svérázné podmínky jsou ve Francii a Rakousku, i když obě země jsou z hlediska fotovoltaiky zajímavé. Mobilita pracovní síly a základní svoboda volného poskytování služeb zkrátka v EU naráží na silný protekcionizmus některých států, jakkoli je nežádoucí a v podstatě nelegální.

Pokud se ptáte na kondici fotovoltaiky u nás, pak můžeme jako česká firma s dlouhodobými zkušenostmi ze zahraničí a s určitým nadhledem hodnotit rozdíly na trzích větších FVE poměrně dobře. Mám-li to shrnout stručně, určitě je co dohánět. Další stručný popis by myslím byl: nedostatek profesionality na všech frontách. A nakonec ještě jeden typický, ale důležitý znak tuzemského trhu větších FVE: přílišný tlak na cenu, až kontraproduktivní. To vychází i z nastavení podmínek dotací a letitou tuzemskou představou některých účastníků trhu, že na fotovoltaice lze zázračně a rychle vydělat.

Veřejnost i úřady se někdy obnovitelných zdrojů bojí, zřejmě z nedostatku informací. Někdy se také namísto převzetí dobré praxe ze zahraničí trápíme nedůvěrou anebo znovu vynalézáme dávno objevené cesty. U větších FVE, ale třeba i u větrných elektráren, to vidíme na mnoha aspektech, třeba i v otázkách různých úřadů nebo aktivistů. Většina otázek typu výšky konstrukcí, recyklace odpadů po konci životnosti, využití půdy pod FVE a podobně jsou dávno vyřešená a zodpovězená. Někde se kladou znovu a znovu, a to i na povolovací nebo politické úrovni. Někdy jsou i vzájemně protichůdné požadavky na různé veřejné zájmy, jako např. ne zcela definovatelný krajinný ráz a zájem na čisté energetice.

SN: Také česká fotovoltaika se začíná rozvíjet v segmentu velkých pozemních FVE. Staví je velké energetické společnosti jako ČEZ či PRE, ale i soukromí investoři. V současnosti se na několika projektech velkých fotovoltaik v Česku také podílíte. Co považujete za největší výzvu pro investory v Česku vs. v jiných evropských zemích, kde často stavíte?

V ČR vidíme několik specifik. Mnoho velkých projektů se připravuje, ale staví se poměrně málo. Vidíme určitou nepřipravenost, chybí velcí a zkušení developeři a EPC, kteří by přistupovali k projektům sériově a repetitivně, ne jako k ojedinělému, byť zajímavému projektu, ale pořád nahodile a se zbytečnými chybami. Do hry se více než na jiných trzích zapojují subjekty s nedostatečnou kvalifikací a zkušeností, a to jak na straně investorů, tak samozřejmě i dodavatelů.

Vidíme to takřka denně. Uvedu příklad z letošního podzimu: firma se zkušeností z několika málo střešních FVE a s krátkou historií chtěla stavět pozemní projekt o velikosti desítek MWp, několikanásobně větší, než jaké měla v součtu reference! Nějak přesvědčila investora, že to půjde. Po měsíci na projektu skončila. Nejhorší je, že oni ani neví, že neví… Zní to trochu filozoficky, ale spolupracovat na takových projektech je ubíjející a frustrující. Těžko se spolupracuje s někým, kdo si ani neumí představit rozsah té činnosti a nemá ani představu o aspektech stavby větší FVE, ale i jakéhokoli většího stavebního projektu. Je to jasný důsledek diskontinuity českého trhu.

Na stabilních trzích v EU investoři za normálních okolností spolupracují se zavedenými subjekty, obor je normálním ekonomickým odvětvím, kde se subjekty trhu činností zabývají na denní a odborné bázi, opakujícími se postupy – repetitivně. V ČR je i díky naprostému útlumu na dobu víc než 10 let bohužel rozšířená realizace utilitních FVE metodou „ad hoc“. Je zde ještě jeden unikátní fenomén: po pauze v oboru se začali v po oživení v posledních dvou letech znovu probouzet subjekty, které na trhu působily v letech 2009 a 2010. Obor se od té doby ale výrazně posunul a někteří přicházejí s projekty a řešeními poplatnými tehdejší době, ale neodpovídajícími současnosti. Za více než dekádu se však tento obor naprosto změnil.

Pro realizaci energetická transformace potřebujeme profesionalitu, určitou eleganci a modernost na všech stranách, nakonec i u úřadů a veřejných institucí. Těžko se pracuje na nevyzrálém trhu v situaci, kdy je jeho nejvyšším zákonem nerealistická cena, slepá důvěra investorů v zázračná řešení a doporučení od tajemných rádců. Absolvovali jsme například jednání o velkém projektu jednoho územně-správního celku, kde si jeho vedení najalo jako poradce pána, který měl jakési zkušenosti z první vlny FVE před 15 lety o rozsahu odpovídajícím malému zlomku zamýšlené velikosti projektu.

Výzvou jsou také nezkušení projektanti, kteří navrhují zastaralá nebo amatérská řešení. Někteří projektanti například vůbec neberou v úvahu topografii projektu a nakreslí ho, jako by byl na úplné rovině a ne ve svazích. Podle takové projektové dokumentace pak nelze prakticky realizovat.Dost často vidíme i nedostatečnou přípravu podkladů k projektování, výrobě a osazení konstrukcí a jejich celkovou neznalost. Přitom ty jsou důležitým základem jakékoli větší FVE.

SN: V jednom podcastu nedávno zazněla „velmi oprávněná výtka,“ že výstavbu velkých FVE v Česku komplikují zbytečně podmínky dotačních projektů jako je například Modernizační fond. Jaká je Vaše zkušenost v tomto ohledu?

Z naší zkušenosti vyplývá, že prakticky každou veřejnou zakázku v oblasti FVE za poslední dobu někdo tzv. podstřelil. Kdyby to byl alespoň subjekt, který má historii a důvodem by byla třeba snaha o získání nového zákazníka nebo něco podobného, tak budiž. Komunita v oboru ale žasla nad některými vítěznými nabídkami podanými subjekty bez referencí pravděpodobně zcela nerealisticky. Důsledkem toho jsou ale obranné mechanizmy některých zklamaných nebo varovaných zadavatelů, které poškozují celý obor. Jedná se především o naddimenzovaných smlouvy v zadávacích dokumentacích, které nabobtnávají do absurdních rozměrů třeba 80 stránek plus přílohy. Obsahují pak naprosto nevyvážené, až nereálné povinnosti, pokuty a pojistky zadavatele vůči zhotoviteli.

Ve veřejných zakázkách, i když jsou zcela nebo zčásti placeny z peněz daňových poplatníků, nelze o podmínkách zadaných smluv nijak jednat – je to postaveno stylem „ber nebo nech být“. Přehnaně nastavené podmínky mají ale zcela jistě kontraproduktivní efekt – seriózní dodavatelé do takových soutěží buď vůbec nabídku nepodají, nebo ji podají s rizikovou přirážkou – tedy dražší, a situace se zacyklovává. Vyhraje tak opět nejlevnější subjekt, který po zakázce touží z nezkušenosti nebo pod heslem „ono to nějak dopadne“. Výsledkem je opět zklamaný investor a špatná pověst oboru, která motivuje další zadavatele předkládat znovu podobné přísné nebo ještě nevyváženější smlouvy do dalších veřejných zakázek a tak pořád dokola.

Opravdu, smlouvu o 80 stranách s nesmyslnými podmínkami seriózní dodavatel nepodepíše. Ani nemůže. My jsme na některých trzích naopak zvyklí, že smlouvu předkládá zhotovitel. Je to zcela normální a i v Česku v některých oborech běžná praxe. Všichni víme, že stavebnictví je rizikové a proměnlivé a přesunem nerealistických požadavků a absurdních smluvních pokut na dodavatele si kvalitu rozhodně nekoupíme. Naopak, neseriózní „střelci“ klidně podepíší i absurdní smlouvu. To ale není znakem jejich serióznosti.

Určitým řešením situace by jistě mohly být třeba vzorové smluvní podmínky, které mají na některých trzích (například německé VOB/B), anebo třeba ty, které již v ČR převzali i větší profesionální investoři v jiných oborech, jako např. ŘSD při výstavbě silnic a dálnic (FIDIC). Vyplatí se mít očekávatelné a vyváženější smlouvy, klidně odškálované podle velikosti projektu – pro menší projekty výrazně jednodušší, pro větší třeba o něco složitější. Zavedením standardů by se v této oblasti situace výrazně stabilizovala a trh by byl lépe predikovatelný a uchopitelný pro většinu účastníků. Mohla by se využívat i standardizovaná kvalifikační kritéria, jako např. i ISO normy kvality.

V podmínkách modernizačního fondu je vidět, že podmínky sice tvořili lidé s určitou zkušeností, ale jsou tam nedokonalosti. Má se soutěžit celková ekonomická výhodnost, ale pro většinu zadavatelů se to zužuje na pouze nejnižší nabídkovou cenu, což se snadno hodnotí. Možná by měli zavést nějaké standardizované požadavky a také by se asi měli inspirovat v zahraničí, kde se běžně velké FVE staví a v naprosté většině je realizují odborníci.

Nám například přišly nedávno v rámci poptávky zadávací podmínky na velký projekt FVE od významné utilitní společnosti ze severského trhu, kde byly přesně definované podmínky pro uchazeče, jasně a stručně. Byly tam požadavky pro subdodavatele i subdodavatele materiálu, konstrukcí, že musí být na trhu nějakou dobu, mít reference několik set MWp, mít určitý roční obrat a držet nějakou záruku. To není diskriminační, i v českém zákoně je možné obdobné prvky najít, ale ve fotovoltaice se to prakticky nepoužívá. Nebo naopak přemrštěně. Čili ode zdi ke zdi.

Portál www.solarninovinky.cz děkuje za rozhovor panu Václavu Kaskovi, jednateli společnosti KASKA s.r.o.,která se zabývá výstavbou velkých FVE po celé Evropě.