Expert: Někteří investoři se mylně domnívají, že postavit velkou solární elektrárnu je snadné. A pak vzniká chaos…?

Zdroj: KASKA s.r.o.
SN: Boom fotovoltaických elektráren (FVE) v Česku do branže přitáhl zcela nové investory bez dostatečných znalostí a erudice. Co považujete za největší chyby, ke kterým inklinují čeští investoři?
Máme zkušenosti z 18 zemí EU, kde jsme postavili přes 1000 MWp větších fotovoltaických elektráren. Chyby se dělají všude, nerad bych, aby to vyznělo, že jinde je tráva zelenější. Ale český a slovenský trh jsou trochu specifické, díky dlouholeté pauze. Zatímco na jiných trzích šel vývoj kontinuálně, u nás se uměle přerušil a je to znát. Chyby jsou pak všeobecné, není zde pozvolná tradice a opakující se účastníci trhu. Většinou se v oblasti FVE kritizují dodavatelé, v oblasti menších FVE jich v ČR vznikla celá řada a víme z médií, že ne všichni byli třeba úplní profesionálové, bylo několik kauz. V oblasti větších FVE je nás méně, chyby se dělají také, ale nejsou pouze u dodavatelů. Také na opačné straně, u investorů, v tuzemsku častěji vidíme značně rozdílné přístupy a někdy i ne úplně šťastná očekávání a řešení už v zadání. Fotovoltaika přitahuje i investory pocházející z jiných oborů, a někteří si možná z naivity nenechají od začátku poradit a pak mají očekávání, která mohou působit v realizaci těžkosti. Někteří se třeba domnívají, že postavit velkou FVE je velmi rychlé, že si velkou část činností dokážou zajistit sami, že není třeba důkladná příprava apod. Výsledkem je pak někdy i velký chaos. To jsou především ti noví, popřípadě jednorázoví investoři. Pak tu máme i některé staronové hráče, kteří v ČR někdy bývají velmi tajemní. V kombinaci s dotacemi a veřejnými zakázkami to občas vyústí v docela zajímavý koktejl požadavků a postupů. Máme však také zkušenosti i s výbornými a osvícenými tuzemskými investory, kteří věděli co chtějí a co dělají.
SN: Předpokladem pro kvalitní FVE na zemi je kromě dobrého projektu potřebná určitá příprava a průzkum území, mimo jiné tahové zkoušky. Co v praxi obnášejí a co je jich účelem?
Stavbu bez základů nepostavíte. To kupodivu platí i o větší FVE. Je to stavba jako každá jiná, a někdy i velká a docela složitá. Některé subjekty na českém trhu tuto přípravu podceňují, dokonce jsme zaznamenali, že se konkrétně těmto testům v rámci zadání veřejné zakázky až aktivně bránili. Je to opravdu krajová specialita, nikde jinde jsme se s tím nesetkali.
Při tahových zkouškách – pull-out-testech (POT) se zjišťují místní podmínky pro založení stavby, pro nosné prvky, které jdou do země. Jedná se o horizontální a vertikální síly, které je třeba na zatlučení, a naopak vyvrácení nebo vytažení sloupků, popřípadě zemních vrutů nebo trnů. To je velice důležité, zjistí se reálný stav v místě, výrobce konstrukcí pak podle výsledků může navrhnout odpovídající délku a hustotu sloupků či vrutů a celkově to podá informaci o založení a statice budoucí FVE. Může to zásadním způsobem ovlivnit cenu a volbu konstrukce. Seriózní investoři, dodavatelé konstrukcí i montážní firmy s výsledky POT vždy chtějí pracovat a měly by být k dispozici před zadáním VZ, protože to ovlivňuje nabídkovou cenu. A na tu se v ČR většinou jednokriteriálně soutěží.
SN: Horké téma v současnosti je schválení nové definice pro agrovoltaiku v Česku v rámci novely energetického zákona LEX OZE 3. Díky tomu se brzy začnou stavět velké projekty v tomto poměrně specializovaném segmentu fotovoltaiky. Jak osobně nahlížíte na agrovoltaiku? Co je zde specifické z pohledu investora?
Popravdě řečeno, agrovoltaika je u nás zatím v plenkách. Má velký potenciál, hlavně díky dvojímu využití pozemků, stejně jako například u carportů. Plocha polí vhodných pro agrovoltaiku je skutečně velká a cíle výroby z OZE v našich podmínkách bychom bez ní naplnili ztěžka. Pouze střechy nestačí, to je jasné, pouště nebo rozlehlé zemědělsky nevyužité plochy jako savany moc nemáme, krajina je hustě osídlena, zemědělsky využívaná nebo chráněná. U nás v Česku se od agrovoltaiky možná čeká trochu víc, než bude v první fázi reálné. V ČR zatím podle všeho nebude umožněno stavět tyto stavby na polích pro jiné než vybrané plodiny, jako vinice, chmelnice, ovocné sady. Ty jsou vhodné na horizontálně umístěné panely tvořících stříšky nad plodinami.
Velký potenciál má podle mého názoru také druhý typ agrovoltaiky, tedy panely nastojato, vertikálně, kde mezi řadami je relativně velký prostor umožňující pozemek obdělávat standardně zemědělskými stroji typu traktor nebo kombajn. Tam už můžeme pěstovat podstatně širší okruh plodin a pozemky mohou být s výhodou použity i pro živočišnou výrobu, mohou na nich být i louky a pastviny. Nakonec v ČR máme unikátní oblast bývalých Sudet, kde se nic moc neděje a jsou tam méně využité louky dvakrát ročně sekané prakticky jen kvůli dotacím. Tam si v relativně méně osídlené krajině dokážu představit poměrně dost agrovoltaických projektů. Navíc konstrukce pro vertikální agrovoltaiku jsou jednodušší, levnější a na jejich výrobu je využito méně surovin než na stříšky s horizontálními panely. Jsou zde i další benefity. Agrovoltaické panely kromě výroby čisté elektřiny poskytují stín a snižují odpar vody z krajiny. To podle některých studií, jejichž výsledky jsem zaznamenal, působí v době globálního oteplování spíše pozitivně, a dokonce to zvyšuje výnos plodin, jako např. bobulovin.
U horizontálních konstrukcí, tedy stříšek nad plodinami, samozřejmě musíme počítat s určitými náklady na jejich výrobu, stavbu ve výškách a údržbu, zvláště pokud budou navíc ještě otočné, tedy trackerové. Obdobně jako carporty musí být především bezpečné a odolné, pohybují se pod nimi lidé, a tím že jsou vyšší, musí být odolné hlavně vichřicím, což může klást nároky na statiku. Celý obor je ale na startovní čáře a myslím, že se velmi brzy trh naučí jak na to a zlevní standardizovaná řešení. Spojení zemědělství a obnovitelných zdrojů energie jde dobře dohromady, určitě o něm ještě mnohé uslyšíme. Veřejný sektor by měl ve spolupráci s odborníky a s využitím dosavadních zkušeností vytvořit širší právní rámec, a to prakticky ve všech zemích EU.
Máme také jeden zajímavý postřeh, a to u agrovoltaiky u ovocných sadů. Tam je skoro lepší postavit agrovoltaiku na prázdném poli a stromky osázet až pod ní. Do stávajících sadů je montáž konstrukce trochu výzvou a ani dostupné stavební stroje se nedokážou pokaždé dostat do úzkých prostor mezi řádky stromků. Několik poptávek od pěstitelů v západní Evropě jsme takto již museli odmítnout.
SN: Vaše společnost se specializuje zejména na velké pozemní FVE, kterých jste postavili do současnosti více než 1 GWp. Máte za sebou ale také úspěšně dokončené solární carporty, plovoucí FVE a agrovoltaiku. Nedávno jste stavěli i unikátní solární projekt, ne elektrárnu, ale velkou fototermiku – můžete popsat v čem byla tato stavba unikátní?
Věnujeme se skutečně všem druhům větších fotovoltaik – nejvíce klasickým pozemním instalacím na pevných konstrukcích a v poslední době čím dál více i na natáčecích konstrukcích, trackerech. Nyní například stavíme dvacet MWp trackerů v Litvě. Jsme zároveň možná největším českým stavitelem solárních carportů se zkušenostmi z různých zemí a hlavně různých způsobů založení a tvarů konstrukcí. Zatím největší carport jsme stavěli pro několik tisíc aut u zábavního parku v Nizozemsku, ale zkušenosti máme třeba i z Belgie a Kypru. Stavěli jsme také plovoucí FVE, bylo to něco jiného než obvykle. Zvláštností bylo použití plovoucího betonu, který na rozdíl od běžnějších plastových barelových plováků neprodukuje mikroplasty a časem nedegraduje vlivem UV záření.
Co se týká Vámi zmíněné nedávné zajímavé stavby velkého fototermického parku, byl to skutečně jedinečný a významný projekt v Německu. Rozměry byly impozantní – na šesti hektarech volné plochy bylo umístěno přes 1800 kusů velkých šestimetrových kolektorů vzájemně spojených potrubím na kapalinu, ne kabely na elektřinu jako na FVE. Na montáž jsme nasadili nejen beranidla, ale i nákladní automobily s jeřáby a technologii zvládli. Elektrikáře jsme zde nepotřebovali, zato jsme využili kromě obvyklých profesí i naše jeřábníky, vazače a řidiče nákladních aut. Dobře muselo fungovat i administrativní zázemí a jazykově vybavení projektoví manažeři. Asi největší výzvou pro celý tým byly nakonec intenzivní letní deště.
Investor – firma vyrábějící sušená krmiva – potřebuje stabilně teplo a páru. Přebytky využijí i k ústřednímu topení přilehlého lázeňského městečka. To fakt dává smysl. Další projekty budou asi menší, tento byl opravdu velký. Takže soláry nejsou jen elektrárny, můžou být i na ohřev kapaliny tepelnou energií Slunce, a to i v průmyslovém měřítku.
Na závěr našeho povídání bych chtěl popřát oboru stabilitu, předvídatelnost a profesionalitu. Pak snad nebude nic stát v cestě také zlepšení veřejného mínění ve vztahu ke stavbám větších FVE a dojde rozvoji a ustálení tohoto sektoru obnovitelných zdrojů tak, jak normálně probíhá i ve většině zemí EU.
Portál www.solarninovinky.cz děkuji panu VáclavuKaskovi, jednateli společnosti KASKA s.r.o. za rozhovor.