Expert: Fascinující vývoj v oblasti rozvoje nízkouhlíkového vodíku na unijní úrovni

Francie společně s dalšími 8 státy (včetně České republiky) dlouhodobě prosazuje jakoukoliv průchodnou formu inkorporace nízkouhlíkového vodíku do cílů pro RFNBO (obnovitelná paliva nebiologického původu) – tedy obnovitelného vodíku – v rámci směrnice o obnovitelných zdrojích energie.

Zdroj: Wikipedia

V čem je problém?

Dnes jsou cíle v dopravě a průmyslu zamýšleny exkluzivně pro RFNBO. Problémem je, že jsou součástí směrnice o obnovitelných zdrojích energie. Některé členské státy to tak chtějí nechat (protože tato směrnice by přece měla řešit jen obnovitelné zdroje). Těmito státy jsou mimo jiné Německo, Rakousko, Dánsko, Irsko, Španělsko a Portugalsko a další. Proč to tak chtějí nechat? Státy moc dobře vědí, že mají výrazně lepší podmínky pro výrobu obnovitelného vodíku než ostatní, a tak chtějí konkurenční výhodu. Nic jiného bych za tím nehledal.

Původním návrhem v prosinci bylo do směrnice v rámci dekarbonizačního balíčku pro trh s plyny přidat možnost využívat nízkouhlíkový vodík k plnění cílů směrnice o obnovitelných zdrojích energie. To neprošlo.

Druhým návrhem bylo vložit do výpočtu (kalkulace) potřebného množství RFNBO v průmyslu nízkouhlíkový vodík tak, aby si státy mohly nízkouhlíkovým vodíkem snižovat množství RFNBO, které musí od roku 2030 spotřebovávat. Jenže s tím je teď také problém. 

“Counting low-carbon energy towards renewable targets would rather reduce our climate efforts and slow down investment in the much needed additional renewable capacity,” they argue, adding that the renewable energy directive “does not prevent or prohibit Member States from using other low-carbon hydrogen and low-carbon fuels.”

Tohle je oficiální vyjádření států, které chtějí záměru s nízkouhlíkovým vodíkem předejít. Zajímavá je pasáž, že přeci nikdo státům nezakazuje používat nízkouhlíkový vodík. Dovolím si nesouhlasit, v předotované tržní ekonomice v čele s technokratickou Komisí ale vyjmutí nízkouhlíkového vodíku z jakýchkoliv cílů bude zákonitě znamenat, že jeho využívání bude efektivně mařeno už jen například na úrovni poskytnuté státní podpory.

Představte si, že v elektrolyzéru půlku času vyrábíte podporované RFNBO, které každý chce kvůli plnění povinnosti vůči státu a druhou půlku času vyrábíte nízkouhlíkový vodík, který třeba nemůžete prodat ani do plnicích stanic kvůli regulaci (příklad).

Co je skutečně cílem?

Cílem by ale mělo být snižování emisí. Cílem není OZE. Cílem je dekarbonizace a je jedno, zda toho bude dosaženo jádrem, CCS (byť diskutabilní z dlouhodobé perspektivy), nebo obnovitelnými zdroji. Pokud bude metodologie výpočtu snižování emisí skleníkových plynů při výrobě nízkouhlíkového vodíku tak robustní, jako je u výroby RFNBO, k snižování emisí bude zákonitě docházet.

Zatímco se v Evropě hádáme o dvou zcela špatně nastavených definicích vodíku, v USA na to jdou pragmaticky. Mají jen vodík “čistý“ a kritériem je dokázání snižování emisí skleníkových plynů z jeho výroby.

Autor: Jan Sochor, Analytik, HYTEP (Česká vodíková technologická platforma)