ERÚ upravuje podmínky pro licence na provoz FVE a akumulace energie

Často diskutovaná novela energetického zákona Lex OZE III mimo jiné mění i pravidla pro udělování licencí od Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Ty nově nebudou mít výrobny elektřiny s instalovaným výkonem až do 100 kW včetně, pokud jejich provozovatelé splní další zákonné podmínky. Úplnou novinkou je pak licence na ukládání elektřiny.

Zdroj: ERÚ

O změnách právního rámce pro akumulaci a agregaci flexibility můžete diskutovat s Alexandrem Černým, ředitelem sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce ERÚ během konference Smart Energy Forum v Praze.

Nový limit pro elektrárny bez licence

Novela zákona posunula hranici, od které je nutné mít vždy licenci na výrobu elektřiny, bez ohledu na další podmínky. Už v roce 2023 se navýšila z 10 na 50 kW výkonu, od letošního srpna je limit 100 kW.

„Nově se licence neuděluje pro výrobny s instalovaným výkonem do 100 kW v případě, že je vyrobená elektřina určená k přímému odběru v daném místě nebo k bezúplatnému sdílení. Naopak vždy, bez ohledu na výkon, je licence nutná pro výrobny, které slouží k podnikání, nebo pokud je ve stejném odběrném místě připojená ještě další výrobna. Licenci potřebují také výrobci, kteří na elektrárnu čerpají podporu podle zákona o podporovaných zdrojích energie,“ shrnuje Jan Šefránek, předseda ERÚ.

Energetický zákon nicméně nezná jen kategorie, kdy je nebo není licence potřeba, ale dává prostor i pro případy, kdy licenci je možno udělit, a výrobce může podle okolností vyhodnotit, zda ji potřebuje. Bude tomu tehdy, kdy výrobna elektřiny slouží k podnikání.

Kdy nejde o podnikání?

Obecně platí, že podnikání je činnost provozována soustavně a za účelem vytváření zisku. U výroby elektřiny by se o podnikání jednalo tehdy, pokud pravidelně dochází k přetokům elektřiny do soustavy, a to nikoliv za účelem bezúplatného sdílení, a výrobce od jiného zákazníka či vykupujícího obchodníka získává pravidelné výnosy v relevantní výši. V případě, že je výrobna provozovaná přímo v odběrném místě a slouží primárně k vlastní spotřebě, o podnikání se však jednat nemusí.

„Pokud provozovatel dodá elektřinu do soustavy občas, spíše nahodile, přičemž měsíční výnosy za ni se pohybují například průměrně v řádu stovek korun, nejedná se podle našeho názoru o podnikání,“ popisuje Jakub Med, ředitel sekce správních řízení ERÚ. „Také u sdílení může docházet k situacím, kdy za něj sice výrobce požaduje určitou úplatu, ale nebude se jednat o podnikání. Například pokud tyto prostředky slouží jako příspěvek na pokrytí nákladů výroby,“ dodává Jakub Med.

Podrobnosti najdete ve stanovisku ERÚ k problematice výroby elektrické energie bez licence.

Kdy potřebujete licenci pro provoz baterie?

Kromě právní úpravy u licencí na výrobu elektřiny přináší novela energetického zákona licenci úplně novou, a to na ukládání elektřiny. Neznamená to ovšem, že by všechna zařízení na akumulaci mohla fungovat jen s licencí. Pokud je zařízení, typicky baterie, připojené prostřednictvím výrobny a jeho instalovaný výkon je maximálně o 20 % vyšší než výkon této výrobny[1], licence na něj potřeba není.

„Do budoucna bude nezbytné v energetickém zákoně výrazněji revidovat celý systém licencovaných činností, aby více odpovídal novému prostředí, ve kterém se energetika nachází. Původní význam vydávání licencí je v řadě případů již překonaný,“ doplňuje Jan Šefránek.

[1] K jediné výrobně může být připojeno i více zařízení na ukládání elektřiny, limit pro ně pak platí souhrnně.

O změnách právního rámce pro akumulaci a agregaci flexibility můžete diskutovat s Alexandrem Černým, ředitelem sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce ERÚ během konference Smart Energy Forum v Praze.