Energie v kolébce evoluce

Galapážské souostroví ve východním Pacifiku vstoupilo do dějin vědy jako místo, které umožnilo Darwinovi, aby pochopil evoluční principy vývoje. Teď tu probíhá jiná evoluční změna – energetické zásobování začal zajišťovat unikátní systém, který by se měl rozšířit i do jiných míst.

Siemens


Galapágy, tedy „želví ostrovy“, tvoří dvacítka ostrovů, na kterých se dnes rozkládá národní park zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO. Suverénně největší z nich je ostrov Isabela se 4 500 km2 a 2 500 stálých obyvatel. Nicméně každý rok jej navštěvují ještě desítky tisíc turistů, kteří odsud zahajují lodní exkurze i po ostatních ostrovech a ostrůvcích.

Návštěvníci souostroví chtějí vidět prehistoricky vyhlížející metrové galapážské leguány, třistakilové želvy sloní, jež jsou největší na světě, místní tučňáky, které jediné je možné vidět v přírodě na severní polokouli, a – samozřejmě – proslulé Darwinovy pěnkavy, což je ve skutečnosti skupina asi patnácti druhů zpěvných ptáků s rozmanitými tvary zobáků.

 
Pomalé poznávání

Právě o Darwinových pěnkavách se v učebnicích píše jako o hlavním zdroji jeho inspirace ke vzniku evoluční teorie. Poznání to ovšem nebylo přímočaré. V roce 1835 pobyla na Galapágách anglická výzkumná loď Beagle pět týdnů ze své pětileté mise po světě. Na palubě byl i šestadvacetiletý přírodovědec Charles Darwin. Jenže ho zrovna zajímala hlavně geologie a zklamalo jej, že na sopečném souostroví nenašel žádnou aktivní sopku.

O místních leguánech do deníku napsal, že to jsou „nechutní neohrabaní ještěři“. Všiml si, že námořníci hovořili o tom, že tvary želvích krunýřů se mírně lišily podle toho, ze kterého ostrova želva pocházela. Ale nezařadil je do sbírky, ani když se želvy objevily na jídelníčku, takže byly příhodně po ruce. Lovem ptáků pověřil svého asistenta. Za rok se loď Beagle vrátila do Anglie. Darwin představoval nasbírané exempláře Londýnské zoologické společnosti. Při té příležitosti si tamní ornitolog John Gould všiml, že mezi preparovanými ptáky z Galapág jsou příbuzní jihoamerických pěvců, ale přece jen odlišní. Teprve pak o tom začal přemýšlet i Darwin.

Postupně si uvědomil, že ptačí druhy zanesené větrem z pevniny se na ostrovech vyvíjely, protože v přírodě přežívají jedinci nejlépe přizpůsobení momentálním podmínkám. Ptáci s velkými zobáky se přizpůsobili stravě získané louskáním tvrdých plodů a semen, opeřenci s úzkými špičatými zobáky se stali specialisty na lov místního hmyzu. Poznatky Darwin shrnul v díle O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život vydaném před 160 lety, v lednu 1859.


Rozlitá nafta v přírodním ráji

I nyní proběhla na Galapágách podstatná změna. Byla ovšem mnohem rychlejší než evoluce v přírodě i než Darwinovo definování evoluční teorie. Do loňského října získával ostrov Isabela energii díky elektrárně spalující naftu. Její hluk a exhalace komplikovaly život místním i turistům. V posledních letech se dokonce palivo pro elektrárnu dvakrát rozlilo při přepravě z velké lodě do elektrárny. 

Nafta zašpinila pobřeží ostrova a ohrozila jeho křehký ekosystém. Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) upozornila Ekvádor, jemuž Galapágy patří, že je třeba vytvořit lepší energetické zásobování pro tolik ceněný národní park. Ekvádorská vláda se tedy obrátila na přední výrobce s dotazem na možnost nalezení čistého zdroje energie založeného na obnovitelných zdrojích. Siemens byl jediný, kdo si troufl zvládnout technické a logistické obtíže spojené se stavbou a údržbou takovéhoto energetického systému na vzdáleném ostrově. Navrhl elektrárnu, která kombinuje sluneční energii s biopalivem vyrobeným z nepříliš známé místní rostliny.

Slunce, bionafta a baterie

Po devíti měsících plánování a dalších devíti měsících konstrukce byla elektrárna uvedena do provozu. Skládá se ze 3 000 solárních panelů, které umějí dodat výkon 952 kWp. Doplňuje je biodieselový generátor s výkonem 1 625 kW. A k tomu ještě patří akumulační zdroj, jehož baterie do sebe ukládají solární energii, když jí právě není zapotřebí, a jsou v případě potřeby schopny okamžitě dodat výkon 660 kW. Zařízení provozuje místní společnost Elecgalapagos a je dálkově monitorováno ze středisek Siemens v Mnichově a v texaském Austinu.


Siemens


„Rozhodli jsme se pro tuto technologii, protože věříme ve filozofii, která je za ní, tedy ve zdroj stoprocentně obnovitelné energie, představovaný kombinací sluneční energetiky a spolehlivého využití biopaliva,“ hodnotí Sajjad Khan, manažer Siemens pro galapážský projekt. „Tohle byla i příležitost zavést tuto technologii jako pilotní pro další projekty, které budou následovat.“

Olej z dávivce

Zdrojem biopaliva pro novou elektrárnu jsou plody tropického a subtropického keře dávivce černého (Jatropha curcas). Dají se sklízet dvakrát až třikrát ročně a obsahují dvoucentimetrová semena, jež v sobě mají 40 % oleje upravitelného na bionaftu. Než byl použit jako palivo na Galapágách, odborníci ze Siemens jeho vlastnosti pečlivě vyzkoušeli v Hamburku.

Dávivec pěstuje družstvo v přímořské ekvádorské provincii Manabí a odtud se biopalivo dováží na Isabelu. Kdyby snad opět došlo k nehodě a olej vytekl do moře, už by to nebyl takový malér – látka je biodegradovatelná a bez následků se poměrně rychle rozloží. Od října 2018, kdy je nová elektrárna v provozu, už každý měsíc šetří 33 000 litrů nafty, které spotřebovala předchozí elektrárna, takže uchrání atmosféru před 88 tunami emisí oxidu uhličitého z neobnovitelných zdrojů. A k tomu je mnohem tišší – oproti své předchůdkyni snížila hlučnost v průměru o 30 decibelů. Siemens plánuje svůj zatím unikátní energetický systém z Galapág nabídnout dalším tichomořským a také karibským ostrovům, které rovněž touží po obnovitelných zdrojích elektřiny.


Autor: Marek Vondra, Siemens (publikováno se souhlasem společnosti Siemens)