ČFA: Došlo k pochybení v legislativě upravující platby za recyklaci solárních panelů?

• 07. 04. 2020
• Redakce

Podle sdělení České fotovoltaické asociace (ČFA) se na celou řadu provozovatelů fotovoltaických elektráren (FVE)  aktuálně začali obracet některé specializované subjekty zabývající se vymáháním hromadných pohledávek a kauz, vybízejí je k tomu, aby se jejich prostřednictvím tito provozovatelé FVE domáhali náhrady škody vůči státu v souvislosti s údajně chybnou implementací povinnosti hradit recyklační příspěvky ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh do dne 1. 1. 2013 do českého právního řádu.

 

Nesprávná transpozici evropských směrnic

 

Konkrétně argumentují tím, že existují soudní rozhodnutí, podle nichž Česká republika nesprávně transponovala do svého právního řádu směrnici 2012/19/EU, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, neboť tato směrnice stanovuje, že náklady na sběr a zpracování odpadu ze solárních panelů (tzv. recyklační poplatky), které byly uvedeny do provozu po 13. 8. 2005, mají povinnost financovat výrobci elektrozařízení (solárních panelů), nikoli provozovatelé solárních elektráren.

 

Předmětem žaloby proti státu (formálně proti České republice – Ministerstvu životního prostředí, zastupovanému Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových) má být nárok na náhradu škody, která má spočívat v uhrazení recyklačních poplatků příslušným provozovatelům kolektivních systémů a odpovídat výši těchto poplatků spolu s úroky. Společností LitFin je podle našich informací za případné úspěšné vymožení této částky požadována odměna odpovídající cca 30 % vysouzené částky (včetně úroků) a náhrady nákladů.

 

Nejasná situace

 

„Celou situaci považujeme za právně nepřehlednou a nejasnou. Právní úprava, na jejímž základě provozovatelé FVE uzavírali smlouvy o zajištění recyklace fotovoltaických panelů s kolektivními systémy (§ 37p zákona o odpadech), byla přijata ještě v době, kdy evropské směrnice takové řešení nevylučovaly. To shodně platí i pro období, v němž byly tyto smlouvy s kolektivními systémy uzavírány. Později ale nabyla účinnosti směrnice 2012/19/ES, která skutečně vyžaduje, aby odpovědnost za financování recyklace solárních panelů nesli jejich výrobci a dovozci,“ uvádí zástupci ČFA ve svém stanovisku.

 

Podle informací ČFA skutečně existují některá rozhodnutí Městského soudu v Praze v této záležitosti, která České republice ukládají nahradit škodu a která jsou pravomocná. Ani tato rozhodnutí ale nemusejí být ještě definitivní, protože byla proti nim podána dovolání, o kterých bude rozhodovat Nejvyšší soud ČR.

 

„Doporučujeme zároveň věnovat pozornost otázce případného promlčení eventuálních nároků. Situaci ohledně výpočtu výše případné náhrady škody může komplikovat i případné vracení nespotřebovaných recyklačních příspěvků ze strany kolektivních systémů,“ dodává ČFA.
Rozhodnutí o dalším postupu v této záležitosti je na zvážení všech možných přínosů i rizik na každém jednotlivém provozovateli FVE

 

„Necítíme se kompetentní činit v tomto směru jakékoliv jednoznačné doporučení a právní poradenství. Celou situaci vnímáme jako velmi diskutabilní i s ohledem na nebezpečí, že věc bude medializována a v dnešní rozjitřené situaci nouzového stavu může vést k soustředění negativní pozornosti na provozovatele solárních elektráren, kteří se tak, bohužel, mohou stát opět vděčným cílem novinářských choutek pro odvrácení pozornosti od jiných, závažnějších aktuálních problémů s pandémií koronaviru Covid19,“ uzavírá ČFA.