Dnes proběhne veřejné projednání posudku záměru na rozšíření jaderné elektrárny Temelín o dva další reaktory. Aliance pro energetickou soběstačnost se domnívá, že by vláda měla diskuzi o investicích ve stovkách miliard odložit do doby, dokud nebude vyjasněna řada podezření na špatné obchody v ČEZ i znovu nastavena struktura, že energetickou politiku řídí stát nikoliv elektrárenský gigant.
ČEZ v minulosti několikrát velmi špatně investoval a stejné riziko hrozí i u investice do dalších reaktorů, která může vyjít až na 500 miliard korun. Například solární elektrárny nakoupil ČEZ o miliardu dráž, než se v době nákupu pohybovala běžná cena fotovoltaických projektů.
Ekologický právní servis (EPS) několik let upozorňuje na problematický projekt rekonstrukce hnědouhelné elektrárny Prunéřov II. ČEZ podle EPS hrozí, že nebude mít dostatek uhlí na provoz elektrárny. Státu tak může zbytečně proinvestovat desítky miliard korun objevují se také spekulace, že ČEZ prodal východoněmecké doly v Mibragu o dvě miliardy levněji, než je nakoupil.
Po zveřejnění nahrávek souvisejících s prosazováním záměru rekonstrukce elektrárny Prunéřov II souvisí také podezření, že domácí energetickou politiku neřídí vláda, ale ČEZ:
„Tuhletu zemi neřídí premiér, ale řídí to ČEZ,“ říká na zveřejněné nahrávce lobbista Miloslav Kožnar, když přesvědčoval úředníka státní správy, aby byl k záměru ČEZ mírnější.
Podle průzkumu agentury SC&C si celá třetina Čechů myslí, že by mělo být v Česku méně jaderných zdrojů než je tomu dnes a 43 procent je pro zachování současného stavu. Vyplynulo to z otázky, při které více než tisíc respondentů volilo, kterých zdrojů by mělo být v Česku více, či méně.
Martin Sedlák, výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost řekl:
„Můžeme se přít o to, zda má mít Česko více jádra nebo obnovitelných zdrojů. Jenže ve chvíli, kdy existují podezření, že ČEZ vlastněný státem nedělá dobré obchody, nemá cenu ani uvažovat o investicích v řádu stovek miliard korun do dalších jaderných reaktorů. Příklady z Finska nebo Francie, kde cena rozestavěných jaderných elektráren vyskočila z původních tří miliard na šest miliard euro, by měla být dostatečným varováním pro každého politika. Nejdříve je nutné nastavit transparentní řízení elektrárenské společnosti, vrátit tvorbě energetické politiky nezávislou podobu a pak teprve můžeme začít debatovat, jaké typy zdrojů mají v budoucnu pohánět domácí ekonomiku.“
