V České republice se blíží okamžik, kdy obnovitelné zdroje energie (OZE) dosáhnou tzv. tržní parity a obejdou se zcela bez veřejné podpory či dotací. V případě fotovoltaických elektráren (FVE) by k tomu mělo dojít kolem roku 2017.
Objevují si přitom návrhy, třeba ze strany Energetického regulačního úřadu, zastavit podporu novým OZE například již od roku 2014. V tomto kontextu je pozoruhodné, že vůbec neprobíhá žádná debata o tom, kdy a zda vůbec bude zastavena podpora z veřejných zdrojů pro ostatní „neobnovitelné“ zdroje energie, kterou dnes hradí stát z rozpočtu respektiveplatí ji občané z daní.
Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO) pokládá fakt, že ačkoliv se připravuje zastavení podpory obnovitelným zdrojům, přičemž jedním z hlavních argumentů je srovnání podmínek s ostatními zdroji, o “dotacích” na výrobu elektřiny z jádra a uhlí se mlčí, za způsob obelhávání široké veřejnosti.
Občané, ale i mnozí zainteresovaní politici či novináři totiž často žijí v přesvědčení, že zde stojí na jedné straně dotované OZE a zcela tržně fungující výrobny elektřiny z tradičních zdrojů. Opak je přitom pravdou.
Při reálném rozvoji 55 MWp až 110 MWp se podpora nových FV instalací promítne do ceny elektřiny méně než jedním haléřem na kWh ročně. Podívejme se proto, jaké náklady společnost v souvislosti s výrobou elektřiny z jádra a uhlí nyní i v budoucnu ponese:
Uhelné elektrárny
S využíváním uhlí jsou spojeny obrovské externí náklady pro společnost (nutná rekultivace, škody na životním prostředí a zdraví obyvatel). Budoucí náklady spojené s uvažovaným prolomením těžebních limitů by vyšly ČR tj. daňové poplatníky podle ekologů na 1 334 miliard Kč.
Na snížení emisí v uhelných elektrárnách zaplatíme ČEZu a jeho dceřinkám skrze nenávratnou jednorázovou dotaci zhruba 1,5 miliardy, z toho 222 milionů Kč půjde ze státního rozpočtu.
Škody na zdraví a životním prostředí jsou nevyčíslitelné - např. jen jedna teplárna v Trmicích způsobí podle odhadu ekologů ročně škody za 2,2 miliardy korun.
Jaderná energetika
Jednou z forem skrytého subvencování jaderné energetiky je tzv. strop pojištění zodpovědnosti za havárii. Jaderná elektrárna je podle tržních hledisek prakticky nepojistitelná. Stát ji proto zprostil těchto nákladů a z velké části je vzal na sebe. Například minimální pojistné krytí pro jeden reaktor činí v ČR v přepočtu 296 milionů eur, po jaderné havárii v japonské Fukušimě se náklady na sanaci odhadují na 240 miliard eur.
S jadernou energetikou souvisí také náklady spojené s nezbytným vybudováním úložišť jaderného odpadu. Například dotčené obce mají dostávat ročně kompenzace až 4 miliony korun ročně. Samotná výstavba bude stát desítky miliard.
Dostavba Temelína si nezbytně vyžádá posílení přenosové soustavy. Státní ČEPS bude tato záležitost stát 12 miliard korun. Tato suma bude nepochybně zahrnuta do nákladů na distribuci, které platí odběratelé a které jsou již nyní jedny z nejvyšších v Evropě.
V souvislosti s dostavbou Temelína, vzhledem k oprávněným obavám z nerentability výroby elektřiny z jádra, žádá ČEZ, aby se stát zavázal ke garantované minimální ceně, za niž bude od JETE elektřinu vykupovat nebo garantoval odkup celé produkce elektrárny. V posledních letech se přitom ceny elektřiny na Pražské energetické burze pohybovaly trvale pod prahem rentability elektřiny (LCOE) z jaderné energie. ČEZ tak požaduje zavedení určité dotované ceny pro jádro obdobně jako je tomu dnes v případě obnovitelných zdrojů.
Velcí výrobci elektřiny dostanou na základě rozhodnutí vlády štědré dotace ve formě emisních povolenek ve výši 50 miliard korun. Uvedená částka přitom představuje téměř stejnou částku jakou je roční příjem státu od ČEZ prostřednictvím dividend či daní.
Podporou výroby elektřiny z uhlí a jádra jde ČR proti proudu vyspělých zemí. Pokud chceme postupně zrušit podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, zrušme ji postupně rovněž v případě ostatních zdrojů a narovnejme tržní podmínky.
ČR je jedním z nejštědřejších států v Evropě, rozdává zdarma emisní povolenky, má dvojnásobné náklady na distribuci elektřiny a staví elektrárny nejdráže v Evropě. Vzhledem k neustálému poklesu konkurenceschopnosti jádra se dnes dokonce uvažuje, že po zrušení podpory obnovitelných zdrojů zavede dotovaná cena pro jádro.
